Michal Komárek: Až tato krize odezní, pojďme hledat smysl učení
Budou se školy znovu zavírat? Kdy? A které? Jako u mnoha věcí v této krizi platí, že to nikdo s jistotou neví. Ale hodně lidí o tom mluví. A každý říká něco jiného.
Učitelé se většinou shodují, že strávit celé vyučování s rouškou na obličeji je těžko zvládnutelné jak pro ně, tak pro žáky. Zároveň ale považují téměř jakoukoli improvizaci za lepší ve srovnání s opětovným zavřením škol.
Čtěte také
V tom je podporují politici, kteří nijak neskrývají, že v jejich očích jsou školy nyní především institucí na hlídání dětí, aby rodiče mohli chodit do práce a ekonomika se nezhroutila.
A do toho zaznívají hlasy vizionářů, jak jsme neuvěřitelně rychle zmodernizovali a zdigitalizovali naše školství, jak za pochodu zvládáme distanční výuku a blížíme se budoucnosti tempem násobně rychlejším než za běžných okolností. Krize je příležitost! Rakousko-uherské školství se konečně začíná hroutit!
Vypovídá ten zmatek a rozruch něco podstatného o našem školství? Nebo to jsou jen vlastně docela normální průvodní jevy hluboké krize, na kterou nebyl nikdo připravený?
Přemýšlet o tom, co má smysl
Čtěte také
Je to v mnoha ohledech silná výpověď, lehce připomínající antické drama. Učitelé i žáci sotva mluví a doslova lapají po dechu. A za zády jim stojí sbor nadšených expertů, kteří je chválí, že konečně prozřeli a snaží se děti nezahlcovat zbytečnostmi. A kdesi v dáli se rýsuje postava ministra školství, který po půl roce opět předal řízení škol hygienikům a nenabídl ředitelům žádné jasné informace a instrukce. Bůh bez stroje.
„Uvědomil jsem si, že bez kontaktu face to face s dětmi je to prostě nanic. Že kdyby to trvalo déle, tak to položím. I když znám všechny Meety, Kahooty, Discordy, Teamsy, Mentimetery a podobně. Že mi to nedává tu radost. A tím, že mi to nedává tu radost, nedokážu učit tak, abych byl sám se sebou spokojený,“ napsal po jarní fázi učení na dálku mladý učitel Daniel Pražák.
Čtěte také
Pražák je zejména mezi mladými učiteli vlivná postava, trochu rebel, kritik pedagogických fakult, modernista a technooptimista. Ale o to nejde. Zdaleka není totiž sám s pocitem, že výuka na dálku nemá dlouhodobě smysl.
Ukazuje se důležitá věc: Není tak podstatné, nakolik učitel ovládá moderní technologie a vzhlíží k nim, ani to, k jaké generaci patří. Krize zřejmě přeskupila linie napětí mezi generacemi a mezi „modernisty“ a „konzervativci“ v českých sborovnách a kabinetech. A nutí učitele ve větší míře společně přemýšlet o tom, co má smysl.
Třeba se jim povede ten smysl opravdu hledat. A až tato krize odezní, střetnou se o něj s nadšenými sboristy a porouchanými bohy.
Autor je šéfredaktor internetového časopisu Česká škola
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
