Mezi horní a dolní komorou parlamentu je velký morální rozdíl, říká František Bublan
Bývalý ministr vnitra František Bublan nemohl v době komunismu vykonávat svou původní profesi kněze. V politice se pak vždy snažil o vstřícnou cestu a hodnocení každého konkrétního případu, navzdory své stranické příslušnosti.
„Nikdy jsem nebyl zarputilý straník. Vlastně jsem ve straně ani nebyl. Snažil jsem se řešit věci s nadhledem. Možná jsem už v životě poznal, že nic není černobílé a vždycky je třeba hledat vstřícnou cestu. V politice jde především o společenskou kohezi. O to, abychom se stále nedělili na nějaké tábory, ale snažili se naopak o společné dobro,“ uvádí a zdůrazňuje současně potřebu konsenzu a vycházení si napříč stranickým spektrem vstříc.
Politik, bývalý ministr vnitra, senátor a bývalý ředitel civilní rozvědky František Bublan původně studoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, kde ale po dvou letech studia přerušil a přešel na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, kterou absolvoval roku 1976. Následně po dobu dvou let pracoval jako duchovní v Mikulově a Břeclavi. Poté, co v roce 1977 podepsal Chartu 77, mu byl odebrán státní souhlas k výkonu činnosti duchovního a musel pracovat v dělnických profesích. V letech 1979–1990 byl řidičem. Po sametové revoluci byl od roku 1991 zaměstnán u BIS. V roce 2004 ho Stanislav Gross vybral jako svého ministra vnitra. Ve volbách v roce 2006 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD. Ve Sněmovně setrval do října 2012, kdy na poslanecký mandát rezignoval. Je ženatý, má tři děti.
Etika komor
Z pozice bývalého kněze také hodnotí rozdíl mezi horní a dolní komorou Parlamentu ČR.
„Zažil jsem Poslaneckou sněmovnu a potom i Senát. Mezi těmito prostředími je v morálce docela veliký rozdíl. V Senátu by si nikdo nedovolil vyloženě lhát, protože by se před ostatními senátory necítil dobře. V Senátu se všichni snažili, aby se přijalo to nejlepší. Ve Sněmovně bylo docela běžné, že se lhalo, tam mi bylo mnohdy i fyzicky špatně z toho, jak dva tábory, koalice a opozice, proti sobě bojovaly,“ říká.
Věci je třeba řešit s nadhledem a hledat konsenzus.
František Bublan
Čas ukáže
Podle Bublana ale politika není pouze prostorem pro lhaní, zatajování a manipulování skutečností. „Někdy se lež používá k tomu, aby se prosadily názory té či oné strany. Nakonec to ale vždycky vyjde najevo a čas ukáže, že to bylo jinak,“ vysvětluje a dodává:
Z vedení ČSSD a jeho koalice s Andrejem Babišem jsem jako člen strany na rozpacích, přiznává Jan Mládek
Ekonom a politik Jan Mládek zastával dvakrát funkci ministra: poprvé v resortu průmyslu a obchodu, podruhé zemědělství. Je také dlouholetým členem ČSSD. „Podobně jako se starším členům KSČM v době sametové revoluce něchtělo převlékat z kabátu (a změna už jim za to nestála), i já ve svém věku nebudu stranickou příslušnost měnit,“ říká.
„Vzpomínám si na jednoho politika, nebudu ho jmenovat, se kterým jsme se o něco přeli v rozhlase. Později jsem mu říkal, že přeci ví, že to není tak, jak říkal. Odpověděl souhlasně. Řekl, že to takhle ale potřebuje. Onen politik po několika letech skončil, a docela neslavně.“
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. František Bublan mimo jiné kriticky hovoří o Andreji Babišovi a jeho politických krocích.
Související
-
František Bublan: Prezident Zeman si vytváří monopol na pravdu
ROZHOVOR. Sněmovna momentálně projednává vládní novelu, podle které by mohli zpravodajci umisťovat aktivní prostředky kybernetické obrany do internetových sítí, už ...
-
Zemanův postoj k BIS je dán jeho vstřícným vztahem k Rusku, tvrdí bývalý ministr vnitra Bublan
„V západních zemích je vnímán jako člověk velmi napojený na Rusko a Čínu, jako by tam měl své zájmy,“ dodává bývalá ministr vnitra František Bublan.
-
Prezident inklinuje k Rusku a Číně, protože ho druhá strana nebere vážně, myslí si Ivan Kočárník
Ivan Kočárník získal před deseti lety od tehdejšího prezidenta republiky Václava Klause čestnou plaketu. O dnesním prezidentovi hovoří politik a ekonom kriticky...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
