Matěj Schneider: Woodward opět šokuje. Kauzu Trumpova generála si ale zase nechal dlouho pro sebe
Legenda americké žurnalistiky, veterán aféry Watergate Bob Woodward vydává další knihu. Napsal ji se svým kolegou z deníku Washington Post Robertem Costou a jmenuje se Peril (tedy volně přeloženo prostě Nebezpečí). Zjevně je to název poměrně přiléhavý. Alespoň podle titulků, které kniha vyvolala. Výrazně se zabývá počínáním bývalého prezidenta Donalda Trumpa a jeho okolí v období od loňských prohraných voleb do předání moci letos v lednu do rukou jeho rivala Joea Bidena.
Některá zjištění Costy a Woodwarda jsou totiž skutečně šokující. To nejzásadnější se týká generála Marka Milleyho, který od roku 2019 slouží jako předseda sboru náčelníků štábů, tedy de facto nejvyššího orgánu amerických vojsk, který se zodpovídá přímo prezidentovi.
Přesně tato zodpovědnost leží v jádru zjištění Woodwarda a Costy. Milley měl totiž mít po volbách zásadní pochybnosti o mentálních kapacitách Donalda Trumpa.
Čtěte také
Milley prý soudil, že si prezident „buduje vlastní alternativní realitu“ a obával se, že se Trump „utrhne z řetězu“. To by samo o sobě ještě nebylo nic až tak kontroverzního.
Největším problémem je, že Milley měl podle Woodwarda a Costy několikrát tajně telefonovat do Pekingu, aby své čínské protějšky ujistil o tom, že ze strany USA nehrozí žádný prezidentovými vrtochy vyvolaný překvapivý útok na Čínu. „Jsme stoprocentně stabilní. Všechno je v pořádku. Demokracie je jen občas chaotická,“ měl Milley říkat svému protějšku generálu Li Cuo-čchengovi.
Jakkoliv celý sled událostí možná v kontextu chování Trumpa pro mnohé dává lidsky smysl, je to ve skutečnosti naprosto zdrcující zjištění. Američané se právem honosí tím, že jejich armáda je v důsledku pod nevojenskou, občasnou kontrolou primárně právě skrze úřad prezidenta.
Woodwardovy telefonáty
Obcházení tohoto principu ze strany Milleyho ho jasně pošlapává a není se tedy čemu divit, že se množí hlasy volající po tom, aby odstoupil – byť je nutno podotknout, že například právě Trump volal po Milleyho odstoupení ještě dávno před aktuálními zjištěními, a to z banálních kulturně-válečných důvodů.
Čtěte také
Kauza má ale opět ještě jednu vrstvu, velmi podobně jako v případě loňské Woodwardovy knihy Rage. Ta byla vydaná loni taktéž v září a opět obsahovala šokující odhalení ze začátku roku. Woodward v ní informoval o několika telefonických rozhovorech, které vedl s Trumpem na počátku koronavirové pandemie. Telefonáty dokládaly, že zatímco veřejně se Trump snažil eufemisticky řečeno mírnit obavy a minimalizovat nebezpečí vyplývající z koronaviru, soukromě přiznával, že vše bude daleko větší průšvih.
Vše pak vyvolávalo otázky ohledně Woodwardovy novinářské integrity. Po celý začátek pandemie bylo velkým mediálním tématem to, jestli Donald Trump bere celou situaci dostatečně vážně. Woodwardovy telefonáty mohly v tu chvíli být důležitým střípkem do mozaiky veřejného mínění. On je ale nezveřejnil, počkal několik měsíců, a pak je teprve vydal v knize.
Aktuální situace je naprosto analogická: Woodward s Costou o zásadním uzurpováním moci ze strany vedení armády věděli několik měsíců. Opět si ho nechali pro sebe až do chvíle, kdy vydávali knihu.
Milleyho prohřešek naštěstí k ničemu zásadnímu reálně nevedl. Američané by se ale měli zamyslet nejen nad tím, jak mohou důvěřovat vedení vlastních vojsk. Stejně tak je na místě uvažovat nad tím, jestli jejich žurnalistické špičky přemýšlejí primárně nad veřejným zájmem, nebo nad prodeji vlastní knihy.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
