Matěj Schneider: Bidenův proslov o stavu… Ukrajiny?
Joe Biden přednesl 1. března před Kongresem tradiční projev o stavu unie, ve kterém američtí prezidenti rekapitulují uplynulý rok a vzletně slibují budoucí kroky. Je to zvláštní rituál plný ceremoniálního potřásání rukou, potlesku vládnoucí strany (a chvílemi i opozice) a v posledních letech i občas nějakých těch drobných performativních protestů. Letos byl na Kapitolu ale poměrně klid.
„Minulý rok nás covid-19 držel od sebe, letos jsme zase konečně spolu,“ zahájil Biden svoji řeč, ale hned bylo jasné, že u tématu nesetrvá a okamžitě přepnul k Ukrajině.
„Sice by nemělo být potřeba něčeho tak strašného, aby celý svět uviděl, o co jde, ale teď všichni vidí jasně,“ odsuzoval Biden ruskou agresi. A bylo znát, že v tomto tématu je si daleko jistější a má jednolitější podporu přítomných zastupitelů.
Čtěte také
Jakkoliv by možná chtěl, ani u tohoto tématu ale nemohl celou dobu setrvat – proslov se přece jenom má věnovat stavu americké unie, jejím úspěchům i výzvám. Biden se tak následně prokousal domácí agendou, často poměrně očekávatelně. Připomněl pro svou administrativu důležitý balík investic do infrastruktury a neopomněl za něj poděkovat hrstce republikánů, kteří se uvolili pro něj hlasovat. Poznámky o nutnosti chránit právo na potrat mu samozřejmě od konzervativních zastupitelů (i soudců) vynesly jenom velmi temné pohledy.
V minulém týdnu se v americkém tisku objevovaly zvěsti o tom, že jedním z hlavních témat Bidenova proslovu má být empatie. Americký prezident se rozhodně pokusil vysvětlit, že rozumí strádajícím Američanům a připomněl, že jeho rodina nevyrůstala bůhví jak zaopatřená. To ale nemohlo úplně zafungovat ve chvíli, kdy se o pár minut pozdě Biden chlubil rekordním nárůstem pracovním pozic, což je sice technicky vzato pravdivé tvrzení, ale po úvodním pandemickém šoku pro americký pracovní trh trochu zavádějící.
Jednotící rámování válkou na Ukrajině
O něco zajímavější byla pasáž o antimonopolních opatřeních. To, že „kapitalismus bez soutěže není kapitalismus“, neříkal Biden za poslední rok poprvé.
Čtěte také
Připomněl monopolistické problémy například v odvětví zpracovatelů masa, proti kterým už jeho administrativa na konci loňského roku zakročila ve snaze zkrotit nárůst cen. Nově pak oznámil, že hodlá zakročit proti brutálnímu šponování cen ze strany námořních přepravců. Jsou to drobné, ale podstatné kroky, které však nadále Bidenova administrativa neumí příliš dobře prodávat.
Za pozornost také stály dvě pasáže, ve kterých si Biden nejvíce vysloužil potlesk republikánů. Těmi byla především jeho deklarace, že je nutné zabezpečit americké hranice (byť zároveň zmínil i potřebu reformovat systém imigrace). O něco pozoruhodnější ale byla pasáž o financování policie. „Měli bychom se všichni shodnout, že odpovědí není škrtat policejní rozpočty, ale naopak je navyšovat,“ řekl Biden a sklidil největší potlesk od celého Kongresu za celý večer. Kdo by to byl loni řekl.
Podtrženo sečteno byl Bidenův proslov směsí pateticky zabalených očekávatelných aspirací i pokračujících a nepříliš opětovaných verbálních signálů smíru směrem k republikánům. Při sledování televizních záběrů z Kapitolu vás ale musel trknout kontrast mezi vzletnými sliby Joea Bidena a záběry na mlčenlivého šéfa senátních republikánů Mitche McConnella, který i nadále disponuje mocí Bidenovu agendu blokovat.
I tak je ale nutné podotknout, že i díky jednotícímu rámování válkou na Ukrajině vyzněl Bidenův proslov o něco lépe, než jak to mohlo po uplynulých několika měsících demokratických nezdarů dopadnout. Ukrajina má ale se stavem americké unie málo společného a americký volič to ví.
Autor je publicista
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
