Matěj Schneider: Biden vyčkává, kam Rusko zajde. Podle Trumpa se Putin zachoval geniálně

Ruský prezident Vladimir Putin uznání ukrajinských separatistických republik a vyslání ruských vojsk na jejich území doprovodil skoro hodinovou přednáškou, ve které relativizoval ukrajinskou státnost, označil Ukrajinu za de facto výmysl ruských bolševiků a její osamostatnění víceméně za omyl. Biden označil Putinův projev za bizarní. 

Čtěte také

Ondřej Houska: Evropa tak dlouho hezky vyjednávala s Putinem, až se jí cynicky vysmál

Také vyjádřil své přesvědčení, že aktuální ruská eskalace je pouhým začátkem větší invaze. V tom rozhodně přitvrdil oproti výroku z lednové tiskové konference, kdy spekuloval o tom, že „menší vpád“ ze strany Ruska by toho možná zas tak moc neznamenal.

Nyní naopak Biden řekl, že Spojené státy a Severoatlantická aliance jsou plně odhodlány bránit svoje území a že USA posílí svou vojenskou přítomnost v pobaltských státech – to se samozřejmě Ukrajinců příliš netýká. Zároveň ale neopomněl zdůraznit, že tyto kroky považuje za ryze obranné a neplánuje se pouštět do bojů s Ruskem. 

Bolest u benzinových pump

Daleko více o záměrech Bílého domu ale vypovídají nové sankce, které Biden taktéž oznámil. Řekl, že tentokrát Spojené státy i jejich spojenci hodlají zajít v sankcích „mnohem dále“ než v roce 2014. Nicméně konkrétní sankce, které ohlásil, jsou poměrně limitované.

Čtěte také

Ekonomka Matesová: Sankce budou bolet všechny. Západ je v lepší kondici, ale občané Ruska jsou ochotní trpět

Především jde o omezení ruské státní rozvojové banky Vněšekonombank a obranné banky Promsvyazbank. Dále Spojené státy zamezí Rusku obchodovat své dluhopisy na západních trzích. Stejně tak se rozšíří sankce mířící na konkrétní „ruské elity a jejich rodinné příslušníky“.

Je naprosto zřejmé, že Joe Biden si hlídá, aby si v tuto chvíli nevyplýtval všechny možnosti, jak Rusko potrestat. Na konci proslovu Biden i přímo vyjádřil naději, že je tu stále prostor pro diplomacii.

Největší dopad, který Biden jmenoval, totiž vůbec nevycházel ze Spojených států, ale bylo jím pozastavení zprovoznění plynovodu Nord Stream 2. O jeho zaražení se v posledních letech sice američtí představitelé pokoušeli své německé protějšky střídavě a opakovaně přesvědčovat, jen těžko lze tento krok považovat za znak vůle Američanů radikálně zasáhnout. Naopak velmi dobře ilustruje určitou propast mezi tím, jak na eskalaci nahlíží Evropa a Spojené státy.

Čtěte také

Rusko rozumí jen síle. Reakce Západu má cílit na konkrétní lidi, navrhuje Ondřej Kolář (TOP 09)

V kontextu zemního plynu naopak mluvil Biden o amerických odběratelích. Zdůraznil, že jeho vláda bedlivě sleduje energetické trhy a že chce „omezit bolest, kterou americký lid pociťuje u benzinových pump“. Zároveň ale znovu zdůraznil, že „obrana svobody má svou cenu, kterou pocítíme i my tu doma, o tom musíme být upřímní“.

Vzhledem k tomu, jak to v posledních měsících na domácí scéně Biden schytává za zvýšenou inflaci, se nejde ubránit spekulaci, jestli nehodlá ruskou eskalaci využít pro otupení výhrad svých kritiků.

Vedle omezené reakce Bidena rozhodně stojí za pozornost také to, jak se k ruské eskalaci staví američtí konzervativci. Jejich reakce je poměrně rozštěpená a jakkoliv například šéf sněmovních republikánů Kevin McCarthy prezidenta zkritizoval za „appeasment“ (byť sám paradoxně nenavrhl téměř žádné kroky, které by Biden neoznámil), politici bližší Donaldu Trumpovi na situaci nahlíží dost odlišně.

Matěj Schneider|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Přímo Trump označil Putinův krok v jednom podcastu za „geniální“ a „důvtipný“ (byť tvrdil, že za jeho vlády by se něco takového nestalo) – dokonce navrhl, že by Spojené státy mohly něco podobného zkusit na své jižní hranici. Toto je v tuto chvíli rozsah relevantních amerických postojů k aktuální eskalaci: od opatrných sankcí k nepokrytému obdivu Putina. Evropa by s tím měla počítat.

Autor je publicista