Máte dítě? No a co! Příběh Milušky Havlůjové
Paní Miluška Havlůjová se narodila 13. května roku 1929. Její rodiče, Jaroslav a Emílie Pomplovi, se účastnili protinacistického odboje v okolí Rožmitálu. Maminka pro to byla uvězněna v terezínské Malé pevnosti, otec se do konce války skrýval.
Po únoru 1948 byla rodině zabavena živnost, Jaroslava Pompla navíc poslali na rok do uranových dolů. Po propuštění sepsal o poměrech na uranu zprávu a pokusil se ji propašovat na západ. Ale prasklo to a Státní bezpečnost členy rodiny roku 1953 pozatýkala.
Výslech se synem a odsouzení
Miluška měla malého syna Tomáše, při prvním výslechu jí seděl na klíně: „Začali na mě křičet a malý Tomáš se rozbrečel. Jeden chlap povídá: ´Dejte toho spratka pryč!´ Strčili ho za dveře. Nevěděla jsem, co tam je. Začal výslech. Malej brečel vedle a volal. Nic jsem nemohla dělat. Pak bylo ticho. Usnul. Pak se probudil a zase volal. Hrůza...“
Soud se konal 27. listopadu 1953. Za pokus o přečin pobuřování proti republice a pokus zločinu vyzvědačství byla Miluška Havlůjová odsouzena k pěti letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 5 000 Kčs, konfiskaci celého jmění a ke ztrátě občanských práv na 5 let.
Propuštění a vztah se synem
Na svobodu se dostala po dvou letech, když prezident Zápotocký udělil milost matkám s malými dětmi: „Velký problém představovalo navázání kontaktu se synem. Zjevila jsem se doma, neznal mě, viděl mě snad dvakrát, třikrát na návštěvě. Pořád se na mě díval. Šla jsem k němu, odtahoval se, prostě mě nebral.“
Narušený vztah matky se narovnával jen pozvolna a nikdy se již nenapravil úplně. „Na prvním místě vždycky miloval mojí maminku. Až do konce jejího života jsem byla až ta další. Do dnešních dnů jako by se vždycky při důležitých věcech vytvořila nějaká zeď.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
