Masakr křesťanů v Nigérii

Masakrů jako byl ten nedělní, se v Africe bohužel děje celá řada a obvykle zůstávají nepovšimnuty. Tento si přece jen vyžádal o něco větší pozornost. Důvodem je skutečnost, že napadení vesničané byli křesťané, a útočníci muslimové. Na některých místech Afriky spolu obě vyznání vycházejí bez větších problémů, ale na mnoha jiných místech se naopak napětí s přibývajícími roky zvedá, a občas přeroste v krvavé střety nebo státní represi, jako je tomu třeba v Súdánu, Etiopii nebo Egyptě.

Nigérie je se svými sto-padesáti miliony obyvatel důležitá nejen co do velikosti, ale právě i kvůli své roli v napětí mezi dvěma velkými náboženstvími. Sever Nigérie je převážně muslimský, jih hlavně křesťanský. Zejména před deseti lety byly zdrojem velkého napětí pokusy zavést náboženské právo šaría v některých severních částech země jako státní právo. Islám je navíc v Africe na postupu a křesťanství na ústupu, což také někdy vyvolává nepřiměřené reakce na obou stranách.

Také během muslimsko-křesťanských střetů ve střední Nigérii hrála náboženská karta velkou roli, a mnozí o tomto konfliktu, který se přelil do krvavých srážek za poslední desetiletí už několikrát, mluví jako o střetu dvou věr. Není to však zcela pravda, a v tragédii vesnice Jos, jejíž jméno je zkratkou anglické fráze Ježíš je náš spasitel, se odráží celá řada jiných velkých problémů současné Afriky.

Jedním z těchto problémů je politická nestabilita a neschopnost správně vládnout. Nigérie je znervózněná mnohaměsíční nepřítomností prezidenta Umaru Jar-Aduy, který trpí vážnými zdravotními problémy. Prezident pochází z muslimského severu, zatímco viceprezident Goodluck Jonathan, který ho až dosud nahrazoval, pochází z jihu. To se mnohým severo-nigerijcům nelíbí a pomocí všech možných prostředků se snaží Jonathana vytlačit, nebo alespoň oslabit. Zdravotní stav prezidenta, který se v únoru vrátil z léčení v cizině domů, a jeho schopnost vykonávat nejvyšší funkci, jsou však stále předmětem dohadů. S touto politickou nestabilitou souvisí i neschopnost armády. Ta byla v oblasti střetů rozmístěna už v lednu, kdy naopak křesťané zaútočili na muslimy, ale k ničemu to očividně nevedlo. Organizace Human Rights Watch konstatovala, že koloběh násilí mohl pokračovat především proto, že po první lednové vlně násilností nikdo nebyl povolán ke zodpovědnosti. Někteří představitelé křesťanů si zas stěžují, že armáda byla na místo urychleně povolána, ale než dorazila, bylo už o všem. Nigerijci sami navíc armádu považují spíše za brutální než efektivní sílu.

Dalším typickým problémem je neschopnost správně čelit praktickým a právním problémům, které řeší každá společnost, a typicky právě ta africká. Je totiž do značné míry jen náhoda, že se střetávají dvě komunity, které mají zároveň odlišné náboženství. Jde totiž také o konflikt dvou etnik, muslimských Hausů a křesťanských Beromů, ale především dvou způsobů života, totiž pastevců a usedlých zemědělců. Křesťané sami jsou ve svém státě muslimské federace vedeni jako starousedlíci, a muslimští Hausové jako osadníci, tedy čerstvě příchozí. V oblasti však žijí už desítky let a mnozí z nich nikdy v žádné jiné zemi nežili než právě v těchto místech. Ovšem vzhledem k tomu, že nejsou registrováni jako usedlíci, mají například horší přístup k některým funkcím nebo službám. Mezi usedlými zemědělci a migrujícími pastevci se dlouhodobě odehrává spor o omezené zdroje, zejména půdu a vodu. Tento konflikt se zhoršil v posledním roce, kdy sever a střed Nigérie trpěl suchem, a pastevci se ve snaze zajistit obživu svým státům přiblížili vesnicím křesťanských zemědělců. V lednu farmáři podnikli trestnou výpravu proti pastýřům, jejichž zvířata spásala úrodu vesničanů, a mnoho jich zabili - víkendový masakr zemědělců byl odvetou, byť v mnohem větším měřítku a navíc provedený, jak jsme se již zmínili, velmi systematickým a chladnokrevným způsobem.

Přestože tedy postatou sporu byly omezené a ztenčující se zdroje, které známe i ze Súdánu, Keni, Rwandy a dalších afrických zemí, konflikt mezi dvěma nigerijskými etniky a povoláními je dnes líčen jako náboženský střet. Nigérie leží na linii, kde se islám a křesťanství v Africe dotýkají, a jak jsme se již zmínili, první se šíří na úkor druhého. Podle mnoha názorů islám lépe odpovídá africkým tradicím, a to zejména svým důrazem na komunitní život, rozdělení mužských a ženských rolí v rodině, a případně i povolením mnohoženství. Napětí mezi oběma skupinami v Nigérii trvá jž od roku 1960, kdy se Nigérie osamostatnila, a její veřejný a politický život je dosud rozdělen podle konfese. Spolu s ostatními problémy, které jsme zmínili, vytváří velmi nebezpečnou směs, která má někdy velmi tragické důsledky, a to tím spíše, že mnoha lokálním vůdcům se udržování konfliktního vztahu velmi hodí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .