Martin Horálek: Pochybil bývalý papež v případech sexuálního zneužívání nezletilých?

27. leden 2022

Bývalý papež Benedikt XVI. pochybil v případech sexuálního zneužívání. Zpráva, která nedávno obletěla světová média. Objevil se další šrám na důvěryhodnosti katolické církve? A o co konkrétně šlo? Před dvěma lety si bavorská arcidiecéze Mnichov-Freising objednala u nezávislé advokátní kanceláře přezkum všech případů sexuálního zneužívání od roku 1945.

Závěrečná zpráva dokládá, že za 74 let bylo v arcidiecézi zneužito 497 osob, většinou mladých chlapců. Z 235 doložených pachatelů šlo většinou o kněze nebo o zaměstnance církevních škol.

Čtěte také

Jak již bylo řečeno, čtyři případy se týkají tehdejšího mnichovského arcibiskupa Josepha Ratzingera. Ten zde působil v letech 1977-1982. Podle všeho se jedná o modelové případy, kdy kněží, podezřelí nebo usvědčení jako sexuální predátoři, nebyli okamžitě postaveni mimo službu. Dál působili v pastoraci.

Existovalo tak reálné nebezpečí, že dojde k další recidivě jejich patologického chování. Emeritní papež Benedikt XVI. se brání, že v žádném z těchto případů neměl dostatek informací na to, aby přijal razantnější opatření. Sám však připouští, že si tehdy nedokázal připustit závažnost a rozsah celého problému.

Většina kněží byla poctivá a bezúhonná

Ratzingerův případ ilustruje atmosféru, která v katolické církvi v 70. a 80. letech minulého století byla. Katolíci vnímali sami sebe jako ohroženou skupinu, která musí vzdorovat tlaku od sekulární společnosti. Sexuální skandály byly považovány za součást proticírkevního komplotu.

Čtěte také

Je pochopitelné, že za těchto okolností biskupové řešili zmíněné případy velmi diskrétně. Snažili se ochránit pověst církve.

Z dnešního pohledu se to zdá nepochopitelné. Tehdy si ale nikdo neuměl představit, že by mezi pachateli mohl být například i jeden z nejvlivnějších a nejmocnějších kardinálů této éry, washingtonský arcibiskup Theodore Edgar McCarrick. Zmiňuji tento případ záměrně. Jeho zveřejnění bylo pro mnohé příslovečnou poslední kapkou, kdy jim došlo, že církev není ani tak ohrožována zvenku jako spíš zevnitř. Ne náhodou přirovnal papež František sexuální zneužívání nezletilých k rakovině, která stravuje církev uvnitř.

Atmosféra v církvi se v tomto smyslu výrazně proměnila. Sexuální zneužívání nezletilých je považováno za nepřijatelné chování, které nesmí být v žádném ohledu tolerováno nebo omlouváno. Zkušenosti z Evropy ukazují, že největším problémem byli mladí muži s homosexuální orientací, kteří se prostřednictvím kněžství pokusili skrýt svou sexuální orientaci a zároveň tak získali vysoký společenský status.

Čtěte také

Je zbytečné spekulovat, zda by za jiných okolností směřovali svou sexuální touhu na dospělé, nikoliv na mladé chlapce, ke kterým měli v církvi usnadněný přístup. Zásadní je, aby se i v tomto ohledu církev i ostatní dotčené organizace poučily.

Na závěr bych rád dodal jednu věc. S tím, jak roste počet doložených sexuálních deliktů v církvi, můžeme mít tendenci k paušálním odsudkům nebo k vyslovení kolektivní viny. Většina kněží ale byla poctivá a bezúhonná. Často se jednalo o obdivuhodné osobnosti, které si zejména za komunismu vytrpěly své a mnoha lidem pomohly. A právě kvůli nim je správné, že se církev rozhodla očistit v takovém rozsahu a s takovou intenzitou, která nesnese srovnání s žádnou jinou institucí či organizací.

V atmosféře otřesných zjištění a bolestných svědectví se to možná jeví jinak. Nicméně v dlouhodobém horizontu se tato katarze zcela jistě vyplatí.

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize

autor: Martin Horálek
Spustit audio