Martin Fendrych: Bez hodnot se nedá udržet svoboda a demokracie

Přibáň řekl, cituji: „Pokud český občan nebude mít pocit hrdosti a zároveň odpovědnosti vůči vlastnímu státu, tak ty instituce a všechny ty pojistky, které ten stát tvoří, nikdy nemohou fungovat. Protože se tady nevytvoří ta důvěra a to, že ten stát je náš a že my se o něj musíme nějakým způsobem zasadit.“ Konec citace.

Čtěte také

Z bohatých liberálních společností se vytratila naděje. Jsme na prahu nové doby, míní ústavní soudce Přibáň

Je to přesné. Zároveň vás však napadne otázka: A má tedy český občan onen pocit hrdosti a hrdost doprovázející odpovědnosti? Odpověď na tu otázku je složitá a logicky zní „jak kdo“, někdo tak myslí, někdo ne. Z velké většiny však asi nejsme žádní „Američané“ v tom smyslu, že bychom byli na svůj stát hrdí, že bychom ho automaticky bránili a považovali za „svůj“. Zná to každý, Češi jsme, když vyhráváme v hokeji, to se rozlije silný pocit sounáležitosti, ale jinak?

Většina tuzemců byla a je vychovávána v pocitu, že na stát se hlavně nadává, že na stát se hází odpovědnost za všecko možné včetně kvality našich osobních životů.

Čtěte také

Politolog: Čtvrtina společnosti poptává radikální politiky. Ve srovnání s Evropou jsou Češi umírnění

Vidět to je na postoji opozice a lidí volících opoziční strany a hnutí. ANO a další subjekty tvrdí, že vláda dělá absolutně všechno špatně, vůbec nic dobře. O nějaké hrdosti na stát pod Petrem Fialou nemůže být řeč. Na hrdost si musí voliči ANO počkat až po dalších volbách, pokud po nich bude vládnout Babišovo hnutí.

Nejsou hrdí ani na to, jak si občanská společnost a stát poradily s obří migrační vlnou z Ukrajiny. Přitom opravdu bylo a je nač být hrdý.

Čtěte také

Petr Fischer: I Fialova vláda nejvíc trpí nepřipraveností na vládnutí

A tak by se dalo pokračovat: chybí hrdost na to, jak si stát poradil s energetickou krizí. Vidíte ji někde? Chybí hrdost na to, že český premiér jel hned na začátku války jako první do bombardovaného Kyjeva.

Ale nejde jen o opozici, na stát a na jeho instituce nejsou mnohdy hrdí ani lidé, kteří před třemi roky volili strany a hnutí pětikoalice. I ti dávají najevo především zklamání a frustraci, že se stát dost nepovedl a nestará.

Pohodlné a nakažlivé

Nespokojenost a nadávání máme desítky let zažrané v krvi, jsme zvyklí kritizovat a mrmlat a zapomínat svoji vlastní odpovědnost.

Přibáň na začátku rozhovoru říká: „Především jsme si jako občané této země uvědomili, že to, že máme nezávislý stát, nezávislou vládu a demokratický politický režim, ústavní režim, není samozřejmé.“ Upřímně si nejsem jist, nakolik jsme si to uvědomili. Zdá se mi, že mnoho z nás to bere jako naprostou samozřejmost, což je nebezpečné.

Martin Fendrych, komentátor Aktuálně.cz|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Přibáň také řekl, že je „vždycky otázkou hodnot, za co jsme schopni obětovat nejenom své pohodlí, ale i leccos ze své prosperity“.

Ano, v životě jednotlivce i státu jde o hodnoty, o ideály, za které jsme schopni i něco obětovat. Když je ale stát těžce zadlužen, stačí, aby o něco omezil růst důchodů, a je zle. Opozice křičí, že „okradl důchodce“, což je lež. Opozice hodnoty nemá a nemít hodnoty je pohodlné a nakažlivé. Jenomže bez hodnot se nedá udržet svoboda a demokracie.

Autor je komentátor Aktuálně.cz