Politolog: Čtvrtina společnosti poptává radikální politiky. Ve srovnání s Evropou jsou Češi umírnění

O zařazení SPD mezi extremistické strany ale není úplně jasno, protože existuje několik kritérií, jak na tyto kategorie pohlížet.

„Obecně lze hnutí Svoboda a přímá demokracie celkem bez problémů označit za nacionalistické, možná za krajně pravicové,“ říká politolog. „Problém, který není tak politicky konkrétní, jako to rozdělení na levici a pravici, je, jestli se jedná o extremistickou, nebo radikální stranu.“

Čtěte také

Volič SPD hledá „čerstvého koně“. Chce výsledky a řešení, Okamura nic z toho nemá, soudí politolog

Klíčovým rozdílem mezi nimi je vztah strany a politiků k demokratickému systému. Zatímco radikální představitelé jej kritizují zevnitř, extremisté usilují o jeho nahrazení jiným systémem.

„Proto bych osobně měl problém s tím označením SPD za extrémistickou, protože ona funguje v rámci stranického systému a snaží se o spolupráci s jinými politickými stranami, což z ní činí spíš stranu radikální,“ polemizuje Michal.

Definitivně spor o zařazení ale může rozhodnout jenom justice, případně ministerstvo vnitra skrze každoročně vydávanou zprávu o extremismu. Ta je ale dotčenými subjekty často označovaná za nástroj politického boje.

„Zpráva o extremismu podléhá schválení vládou České republiky. A vzniká na základě podkladů odborníků, na základě vyhodnocení různých odborů proti extremismu, které už nemají politické nominace ve svém čele,“ shrnuje odborník.

Poptávka po extremismu

V každém případě označení za extremisty nemá pro stranu žádné velké důsledky. Prakticky to znamená, že strana zůstane monitorovaná ministerstvem. Na jejím postavení ve stranickém systému ani voličských preferencích se to neprojeví.

„Poptávka po skutečně radikálních až extrémních proudech je ve společnosti zhruba mezi 20 až 25 procenty,“ připomíná Michal. „Může to být někdy víc, někdy míň. Záleží na tom, jaké situace dokážou lidi mobilizovat.“

Čtěte také

Český extremismus? Hajlování, skini, post-stalinisté a kapitalizace strachu

Například vzestup v době uprchlické krize zaznamenaly strany, které se vymezovaly vůči islámu. Nyní funguje zejména požadavek na zastavení podpory Ukrajině.

Tyto trendy jsou společné pro celou Evropu. SPD Tomia Okamury lze podle politologa srovnat například se Slovenskou národní stranou, německou AfD nebo rakouskými svobodnými. Liší se hlavně menší radikálností svých prohlášení a stagnující podporou.

„Českou republiku zatím obchází trend, kdy strany na radikální pravici sílí natolik, že se stávají prvními nebo druhými v těch volbách,“ říká. „Ale parlamentní volby v roce 2025 ukážou, jestli to pořád platí.“

Neférová politická komunikace

Voličská skupina extrémních a radikálních stran přitom není vůbec tak homogenní, jak by se dalo očekávat.

„Nedá se říct, že by voliči byli jenom mezi chudými obyvateli,“ upozorňuje odborník na extremismus. „To, co je spojuje, je nedůvěra v instituce. Důvody mohou být objektivní, anebo často i subjektivní, jako třeba špatná zkušenost se soudním systémem.“

Čtěte také

Populista? To je otrok lidu a zároveň dobrý psycholog, vysvětluje politolog

Podle výzkumů z Evropy navíc vyplývá, že mnohdy jsou příčiny příklonu ke krajním stranám i pragmatické – například výhodnost pro podnikání. Rostoucí vliv mají i sociální sítě, na kterých politici získávají popularitu.

Ty ale mohou představovat hrozbu. Jednak může snaha zaujmout sledující přivést politiky k větší radikalitě, jednak mohou být jejich algoritmy náchylné ke kybernetickým útokům zahraničních států – zejména Ruska, nebo Číny.

„Sociální sítě se stávají nástrojem pro zneužití pro neférovou politickou komunikaci, která má za cíl preferovat konkrétního kandidáta nebo politický směr, ale také kritizovat a neférově útočit na mainstreamové politiky,“ uzavírá Michal. „Viděli jsme to v poslední době v Rumunsku, ale podobných případů bude určitě přibývat.“

Jak se liší pravicový a levicový extremismus? A proč v Česku tolik zarezonovaly antimigrační slogany? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Jan Bumba.