Marocká mládež na rozcestí mezi tradicí a modernitou

I v Maroku před třemi roky vyšli lidé do ulic s požadavkem větších svobod, i když v o dost menším počtu než na východě Maghrebu. Maroko zůstává relativně stabilní, jeho společnost je ale v pohybu.

Zábava jako na západě

Na mejdanu na bohatším předměstí Rabatu se nepřipíjí čajem. Nechybí pivo, víno, sangria. Je tady kromě české studentky Terezy pět marockých mladíků a jedna dívka. Časem se zábava rozjíždí. Na stole se ocitá lahev whisky a hašiš, který je v Maroku stejně jako alkohol kratochvílí zatlačenou do soukromí, byť o mnoho tradičnější.

Účastníci večírku nejsou bezvěrci. Třeba podle Ziada pije v Maroku alkohol velmi mnoho lidí, doma nebo v nálevnách u hotelů, určených oficiálně pro turisty. Kolizi veřejného puritánství a zcela odlišné reality kdosi nazval „arabskou schizofrenií“.

„Alkohol je u nás zakázaný náboženstvím i zákony. Ve skutečnosti ale ve skoro každém větším městě najdete zvláštní místo, kde ho můžete koupit. Já třeba nepiju jen v době ramadánu. Jsem takový nedokonalý muslim. Pokud Bůh počítá člověku zvlášť dodržování každého pilíře islámu zvlášť, tak já se řídím třemi z pěti. Možná jednou splním i ty zbývající, zatím si ale užívám.“

Studenti v univerzitní kavárně jsou o poznání vážnější. V šátku zahalená Bušra je budoucí právnička se zaměřením na humanitární pomoc. Angažovala se v neziskovkách za práva zvířat i v boji proti násilí na ženách. Po dokončení studia by ráda pomáhala uprchlíkům. Ve studiu má prý plnou podporu manžela, nevzdělává se ale kvůli obživě, svou hlavní úlohu vidí nadále ve starosti o děti a domácnost.

V univerzitním bufetu|foto: Jan Prokeš

„Maroko prochází složitým procesem pozvolné demokratizace. Pomalu, ale jistě. A je v tom údajně úspěšnější než ostatní země regionu, které zažily překotné revoluce během tzv. arabského jara,“ říká Burša a ba budoucnost své země hledí s optimismem.

Král bez poskvrnky

Bušra stejně jako její kolegové Yacine a Ilias emotivně hájí pověst Maroka v zahraničí i jeho takzvané národní zájmy. Území západní Sahary prý rozhodně netrpí pod marockou okupací, spíše naopak „Maroko oblast brání před agresivním Alžírskem, které si na něj dělá dlouhé roky zálusk. Za konflikt na Sahaře mohou i nekalé zájmy globálních korporací a velmocí.
Američané dodávají zbraně marocké armádě, zatímco Rusové zase té alžírské,“ tvrdí Ilias.

Také zahraniční kritiku stavu lidských práv v monarchii – třeba četných případů policejní brutality – považují studenti mezinárodních vztahů a diplomacie za nespravedlivou, účelovou a tradičně západně sebestřednou. Poukazují naproti tomu na reformy posledních let, které měly například změkčit chování policistů vůči účastníkům protestů.

Posluchači univerzity Mohameda pátého mají ve velké úctě nynějšího krále, Mohameda šestého. „Jedině on a jeho monarchie prý ochraňují stabilitu a jednotu velmi rozmanité země. Například velkými investicemi v chudších regionech,“ říká Yacine, který vnímá svého panovníka přímo heroicky jako posledního zastánce obyvatel nuzných čtvrtí Casablancy proti bezohledným velkopodnikatelům.

„Monarchie má lidi ve státním aparátu pod kontrolou. Když nynější král nastoupil na trůn, tak se rozloučil třeba s bezohledným ministrem vnitra,“ říká Yacine. „Náš král je charizmatický, umírněný a zajímá se o životní podmínky obyčejných lidí, chodí mezi ně, tedy vyjíždí autem,“ upřesňuje Bušra.

O dost méně konzervativní pohled na svět má křehká a nezahalená studentka Hadžar|foto: Jan Prokeš

Postupnou demokratizaci a modernizaci království dává většina obyvatel k dobru nynějšímu panovníkovi, zatímco na vládu jeho otce, provázenou terorem, vzpomínají s ostýchavou trpkostí. Najdou se ale i kritičtější hlasy vůči současnému režimu a podobě změn.

„Rozvoj naší země, ekonomický i společenský, nebude možný bez opravdové demokratizace. K té jsme bohužel ještě nedospěli. Od roku 2011 máme sice modernější ústavu, i ta ale ponechává monarchii většinu moci. Máme sice parlament, vládu, politické strany i justici, navzájem oddělené. Ve všech těch oblastech má ale rozhodující slovo monarchie. To by se mělo změnit,“ otevřeně sděluje své pocity proděkanka fakulty sociálních věd Salua Zerhuny.

Dělejte to doma!

Pokud přijde řeč na veřejnou morálku a sexualitu, jsou pohledy jednotlivých mladých Maročanů asi v největším rozporu. Loni například policie zatkla nezletilou dívku a chlapce za to, že umístili na Facebook fotku zachycující jejich polibek.

„V Maroku se nemůžou ani turisté líbat na veřejnosti. Zákon to zakazuje. Je to jasné. Nerespektovali to, tak je zatkli. Ty všechny neziskovky, asociace, co si myslí? Na jednu stranu prosazují vládu práva, když na to ale přijde, tak se bouří proti prosazování našeho práva. Měli by ovšem respektovat naše zákony i naši kulturu! Když chcete pít alkohol, dělejte to doma, když chcete políbit dívku, dělejte to doma,“ říká Yacine.

O dost méně konzervativní pohled na svět má křehká a nezahalená studentka Hadžar. I ona kvituje nedávné reformy, ačkoliv je považuje za nedostatečné. Krále sice respektuje, ale raději by mu svěřila ceremoniální roli jako v Británii. Nová generace Maročanů je podle Hadžar už dost svobodomyslná, mnozí se prý ale ještě bojí své hodnoty a představy projevit veřejně. Ke zmíněnému líbacímu incidentu dodává:

Rabat - nekonformní mládež|foto: Jan Prokeš

„Je to otázka individuálních svobod. Podle mě mají právo to dělat. Ve skutečnosti v Maroku, když půjdete například na pláž jménem Ludaja, uvidíte tam spousty líbajících se párů. Takže to není velké téma. Ve skutečnosti ten rozruch dělá jen hrstka náboženských extremistů, kteří jsou hluční a chtějí na sebe upozornit. A priori říkají NE všemu modernímu, nebo všemu co přichází z Evropy či z Ameriky,“ říká Hadžar.

Ta odhaduje, že tak 5 procent mladých Maročanek je dnes výrazně emancipovaných. Tyto rebelky se nezdráhají mluvit o tom, co chtějí a jak žijí. Pro Hadžar jsou ale životní podmínky marockých žen pořád stísněné, přirovnává je k otroctví pod vládou mužů. Svou budoucnost proto vidí buď v manželství s liberálně smýšlejícím manželem, nebo v emigraci.