Marek Hudema: Rozbuška Idlíb
Po letech bojů se syrská občanská válka zase jednou může velmi rychle dotknout i Evropy. Problémem je syrská provincie Idlíb, kterou se právě chystá dobýt vláda syrského prezident Bašára Asada.
Je to jedno z posledních míst, které Asad ještě nekontroluje. A také rezervace džihádistů a potenciální zdroj statisíců uprchlíků. A ti všichni mohou zamířit do Evropy.
Tereza Engelová: Idlíb, hlavní útočiště syrské opozice
Syrský prezident Bašár Asad se ve čtvrtek nečekaně setkal s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Oznámili, že syrská armáda pokročila v boji proti terorismu, což otevírá dveře politickému procesu.
Západ neví, co s tím teď dělat. Bránit Asadovi podporovanému Ruskem v útoku se dá jen těžko. Většinu Idlíbu totiž kontrolují radikální islamisté, bývalí či současní spojenci Al-Káidy. Na podporu těchto lidí nikdo z demokratických politiků vyslat armádu nemůže ani nechce.
Navíc zásah v Idlíbu by měl jen dočasný efekt. Rozhodně by nestačil na svržení Asadova režimu, který je nejsilnější od začátku syrské občanské války v roce 2011. Na Asadově straně je nyní Rusko, jeho armádu rozšířili Íránem organizovaní a placení žoldáci a režim vítězí na celé čáře.
Západ v minulosti promeškal několik možností syrského diktátora poměrně snadno svrhnout a nyní to už za přijatelných nákladů nelze udělat. Nezasáhl proti Asadovi po vypuknutí revoluce v roce 2011 a ani když v roce 2013 použil chemické zbraně proti civilistům.
Nic dobrého pro Evropu
Podporu syrské umírněné opozice omezil hlavně na slova. Zatímco syrští demokraté dostávali ze Západu hlavně sliby, radikální islamisté dostávali ze zemí Perského zálivu a z Turecka zbraně. Mezi opozicí tak postupně převládli džihádisté. K tomu přispěl i Asad, který zaútočil nejprve proti umírněným prodemokratickým silám.
Rusko přesvědčilo povstalce na jihu Sýrie k odchodu a odevzdání těžkých zbraní
Po několikatýdenním bombardování ze strany ruských a syrských vládních jednotek povstalci v jihosyrské provincii Dar’á souhlasili, že se stáhnou a odevzdají těžké zbraně.
Z oblastí, kde se povstalci vzdali, navíc Asad umožnil jejich části odejít právě do Idlíbu. Stejně jako části civilistů, kteří se báli pronásledování jeho režimem. V Idlíbu jsou tak dnes tři miliony lidí. Teď se Asad chystá tohle území dobýt.
Zřejmě v následujících dnech, i když někteří experti nevylučují, že Idlíb nejprve nechá vyhladovět, vybombarduje ho, použije proti civilistům jedovatý plyn, a teprve až budou tamní obyvatelé šílet strachy a hlady, se pustí do vojenské akce. Výsledkem budou desetitisíce mrtvých a podle odhadu Organizace spojených národů zhruba 800 tisíc uprchlíků.
Radikální islamisté se možná pokusí odejít do sousedních zemí a část z nich může, stejně jako část uprchlíků, zamířit postupně dále. I do Evropy. První vlny uprchlíků se obává zejména Turecko, které má už dnes na svém území přes tři miliony Syřanů, kterých se chce zbavit.
Bašár Asad pokračuje ve válce bez vítězů a vítězství si možná ani nepřeje
Sedm let trvající krveprolití v Sýrii se proměnilo z lokálního souboje poměřování sil Asadova režimu a rebelů v geopolitický konflikt. A všechny strany, které se ho účastní, jsou ve válce beznadějně polapené, zamýšlí se britský deník The Times.
Někteří experti tvrdí, že by se Turecko mohlo dohodnout s Ruskem, že Moskva zatlačí na Asada a Turecko na povstalce a problém Idlíbu se vyřeší nějakou dohodou. To je ale nepravděpodobné. Jak se ukázalo už v minulosti, Asad Rusy prostě neposlouchá. Jsou to sice jeho spojenci, podporují ho svou armádou a bez nich by nepřežil, ale stejně si dělá, co chce. Sází na to, že Rusko ho nenechá padnout. Už do něj moc investovalo a navíc chce mít v Sýrii svoje vojenské základny a k tomu potřebuje v Sýrii spřátelený režim.
Asad chce být opět pánem celé Sýrie a o moc se nehodlá s nikým dělit. Navíc Turecko zřejmě čeká po dobytí Idlíbu – řekněme – kompenzace, takže může dobytí této provincie nakonec mlčky akceptovat. Po pádu Idlíbu se totiž Asad zřejmě obrátí proti jediné zbývající opozici, syrským Kurdům. Ti jako spojenci turecké Kurdské strany pracujících, se kterou Ankara bojuje, leží tak v žaludku i turecké vládě. Jejich likvidaci Asadem jen zatleská.
Jenže to bude znamenat další a možná ještě masivnější uprchlickou vlnu tentokráte – vzhledem k historickým vztahům – mířící zcela jistě i do Evropy. Včetně kurdských levičáků s teroristickými sklony. Případné dobytí Idlíbu tak nevěští pro Evropu nic dobrého.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
