Máme tu myšlenkovou prázdnotu a političtí lídři se mění v politické führery, kritizuje filozof Kroupa

„Když s jejich voliči pak mluvíte, řeknou vám, že vědí, že je to hulvát, někdy podvodník, který krade a podobně, ale on je podle nich jediný člověk na světě, který je schopen například zabránit migraci z Mexika do Spojených států,“ doplňuje vysokoškolský pedagog na příkladu Donalda Trumpa.

Čtěte také

Proč je společnost rozdělená? Skončilo období bezpečí a jistot, tvrdí sociolog Gabal

„U nás je ale polarizace trochu uměle vyhrocená, protože hnutí ANO je podnikatelská strana, která sleduje zájmy svého vůdce. V ostatních věcech by vlastně měla mít důvod se dohodnout. Tím spíš, když má ambici vládnout,“ zamýšlí se Kroupa.

Hulvátský styl podle něj do české politiky vnesl především Miloš Zeman, který v roli prezidenta ovlivňoval velké množství lidí. A někteří politici ho teď napodobují. A když se do toho zamíchají sociální sítě, rozdělená společnost je na světě.

„Sociální sítě fungují jako urychlovač – samy toto nevytvářejí, ale reflektují a urychlují některé sociální procesy. Negativní vliv sociálních sítí ale je, že už neprobíhá věcná diskuse, vytlačují ji přestřelky ze sítí,“ všímá si filozof.

Vládě nejvíc vytýkám, že nemá jasnou představu, kam chce zemi vést. Opozice má jasno velmi dobře.
Daniel Kroupa

„Je zajímavé sledovat, jak se politici ve svých vystoupeních sítěmi inspirují. Jeden den si něco přečtete, druhý den to slyšíte v projevu politiků,“ dodává Kroupa, někdejší poslanec a předsedou Občanské demokratické aliance (ODA).

Dvě tváře

„Vždy byl velký rozdíl mezi veřejnou tváří jakéhokoli politika a tím, jaký doopravdy je. Když jsem do politiky přišel, tak mne tento rozdíl šokoval, ale je to svým způsobem přirozené,“ uvažuje.

Čtěte také

Jan Vávra: Politika jako show aneb Co nás naučil Andrej Babiš

V české politice podle něj působily v minulosti i skvělé osobnosti, které odvedly ohromnou práci, ale veřejnost se to nikdy nedozvěděla, a to i proto, že se neuměly prezentovat. „Dnes máme naopak lidi, kteří se soustřeďují jen na svou veřejnou prezentaci, budují si veřejnou image, ale na samotné politice jako by jim nezáleželo,“ srovnává Kroupa.

„Ještě daleko víc mně vadí, že ubylo lidí, kteří se snaží dělat politiku s dlouhodobým výhledem. Také naší vládě nejvíc vytýkám, že nemá jasnou představu, kam chce zemi vést. Opozice má jasno velmi dobře, zejména v tom, co vyhovuje podnikatelským záměrům jejich vůdce.“

Česká bludička

Podle Kroupy se Česká republika ani po 30 letech dostatečně nepřiblížila západním státům. „Vstoupili jsme do EU, všichni měli plná ústa českých národních zájmů, ale nikdo nedokázal rozumně definovat, jakou roli může a má Česko hrát,“ říká.

Čtěte také

Petros Michopulos: Model „politiky lži“ vymyslel Netanjahu a k dokonalosti dovedl Trump. Teď se o stejné snaží Babiš

„A nepochopení světových souvislostí přivedlo v minulém volebním období naši zemi do spojenectví s Čínou a Ruskem, kteří se ukázaly být našimi nepřáteli. Ale teď se zas Česko chová jako bludička, která neví, kam vlastně jde,“ kritizuje Kroupa.

Nejen u nás tak podle filozofa chybí dlouhodobější vize. Může za to i de facto krátké volební období, které dlouhodobým plánům moc nenahrává. „To je do jisté míry pravda. A přispívá to k tomu, že se političtí lídři mění v politické führery.“

„Druhá věc je myšlenková prázdnota, za kterou už politici až tak nemůžou. Za to může to, co se děje na akademické úrovni, která není schopna pro politiku vytvářet zázemí a vyhlídky do budoucna,“ hledá příčiny.

„Jsou to i některé až bláznivé představy, o kterých se na univerzitách vášnivě debatuje, ale pro politiku jsou nepoužitelné. Pak nám v mladé generaci chybí ti, kteří by přicházeli se silným politickým názorem.“

Čtěte také

Pokud Trump vyhraje, může začít couvat z lití peněz do NATO. Nebo bude chtít odejít úplně, uvažuje politický geograf Kofroň

Názorové vzduchoprázdno

„Politika slučuje tři faktory, které musejí být v rovnováze: je to jasný politický názor, ekonomické zájmy a mocenská ambice. A když názorová složka vysychá, převažují ekonomické zájmy a mocenské ambice. To všechno tlačí politiky do vůdcovských rolí. Nakonec jsou schopni se dohodnout o čemkoli s kýmkoli, protože nemají pevný vlastní názor,“ rozebírá Daniel Kroupa.

To, jestli se někdy z tohoto bludného kruhu dostaneme, podle filozofa záleží na tom, jestli se mezi dnešními politiky najdou lidé, kteří budou schopní zdvihnout „jiný prapor“: „Odlišný jen od těch mocenských a ekonomických zájmů. A jestli tito lidé budou mít dostatečné intelektuální zázemí, které by jejich pozici upevnilo,“ uzavírá.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Osobnost Plus Barbory Tachecí.