Mám rád hereckou volnost a možnost vybírat si role, říká Jan Budař

7. listopad 2018

Investice do filmové tvorby je nákladná a ne každý projekt objektivem kamery skutečně vznikne. „Pohádky nestárnou a nehrozí, že by vyšly z módy. Proto pořád věřím, že se mně podaří mé texty oživit na filmovém plátně,“ říká o svých příbězích pro děti herec, scenárista a hudebník Jan Budař.

Herec s režisérskou ambicí získal za ztvárnění filmových rolí řadu ocenění. Věnuje se ale paralelně také hudbě.

Chtěl jsem být rockový muzikant, říká Ondřej Havelka

Ondřej Havelka

„Hrál jsem na elektrickou kytaru a toužil jsem se stát rockovým hudebníkem,“ říká o sobě čtvrteční host Osobnosti Plus, Ondřej Havelka.

„Nedokáži říct, co mě baví víc. Určitě se mi líbí vystupovat živě. Před pár lety mě ale trochu přestalo zajímat hrát divadlo. Nechtělo se mi chodit na večerní představení a také na zkoušky. Vyžaduje to hodně času a nechtěl jsem ho tam trávit.

Mám tolik jiných zájmů a věcí, které mě baví, že jsem si uvědomil, že bych raději chodil po lese, nebo seděl u klavíru. Řídím si život teď tak, že mě baví filmovat, a pak vystupovat se svými pořady, písněmi. Tím se mi dostává živého setkání s lidmi. A je to vždy neopakovatelné a zajímavé,“ říká.

Herec, hudebník, režisér, scenárista a stand-up komik Jan Budař vystudoval Divadelní fakultu JAMU v Brně. Do povědomí diváků se zapsal především rolemi ve filmech Nuda v Brně, Vratné lahve, Horem pádem nebo Václav. Získal čtyři České lvy a řadu dalších ocenění.

Některé ze svých písní napsal Jan Budař během jediné hodiny. „S jinými písničkami si ale hraji mnohem déle, třeba i měsíce. A čekám, až dozrají. A dokonce mnoho z nich ještě dodatečně upravím, například předělám harmonickou linku i melodii. Proto je výhoda, když nemám kapelu. Hrát s kapelou je hezké, má to jiný zvuk. Ale když hraje člověk sám, tak si může píseň upravit, zrychlit, nebo zpomalit její tempo. To je perfektní.“

Miluji příběhy. Od první chvíle jsem si zamiloval filmy a své literární příběhy jsem psal nejprve jako scénáře.
Jan Budař

Herec se svébytným způsobem práce s rolí přemýšlí, jak jeho hraní působí na diváky.

Když se černý humor předávkuje, je jedovatý, říká Ivan Kraus

03513350.jpeg

„Co to je psaní? Posedlost. Je to obsese. Alkoholik musí pít. Když pak jde na odvykačku, nebývá to vždycky s dobrým výsledkem. A schreiber – psavec, ten musí psát. Nebo později dokonce začne komentovat,“ říká s nadhledem a smyslem pro jemnou ironii čtvrteční host Osobnosti Plus, spisovatel, publicista a herec Ivan Kraus.

„Všechny postavy, které jsem hrál, vnímám velmi pestře. Teprve nyní, s odstupem a určitým zráním a věkem, si začínám uvědomovat, že pro diváky mohou mít jednotnou barvu, která je vidět více než jiné barvy. To jsem dříve nevnímal. Nyní si proto vybírám, kterým rolím budu věnovat čas.

Díky tomu, že mám volné povolání, nemám žádné angažmá, tedy jiné závazky k divadlům. Mohu si dopřát luxus, že na roli čekám. Teprve potom vyberu, které z nabídek se budu věnovat. To mě baví, i když mám díky tomu nejistou budoucnost. Nemám na stole třicet scénářů, i když bych si to přál. Ale takhle se mi to líbí,“ uzavírá herec.

Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s jejím hostem. Dozvíte se ještě, proč Jana Budaře více baví film než divadlo.

autoři: Lucie Vopálenská, Kateřina Chvátalová

Související