Když se černý humor předávkuje, je jedovatý, říká Ivan Kraus

„Jednou jsem také v rádiu řekl, že už to nemohu dělat, že bych se také mohl ukomentovat do bezvědomí. A představil jsem si takového člověka, jak to v Čechách je, že máme komentátora sexuologa nebo sociologa a jsou to už vlastně televizní postavy. A představil jsem si, jak se jeden ukomentuje a odvezou ho do ústavu pro velmi nervózní. A pak se někdo ptá sestry, jak se mu vede. A ona říká: ‚Ale dobře. Komentuje motýly, komentuje trávník, komentuje počasí...‘ Víte, občas se přistihnete, že už jste za čárou,“ dodává.

V malém množství lék, ve velkém zabiják

Ironie a humor jsou pro jazyk, kterým spisovatel píše, typické, a navozuje proto další cynicky smutnou metaforou.

„Černý humor je, jako když vás bolí hlava, a tak si koupíte lék. Podíváte se na vedlejší účinky a tam je napsáno: motolice, mrákoty, omdlévání, krvácení, zničený žaludek. A to je černý humor. Když se to předávkuje, tak je to jedovaté. Ale jinak bych ho hájil. Jak říkal můj křesťanský dědeček také o alkoholu: v malých dávkách má lečivé účinky,“ říká.

Zamlžovadélka a průměrnost

A nevzpomíná jen na dědečka. Ivan Kraus se s těžkými životními situacemi vyrovnává tím, že myslí na svého otce, který prošel koncentračním táborem. Dodává, jak je potom těžké se občas vyrovnávat naopak s tím, jakými malichernostmi se lidé vážně zabývají.

Psaní je obsese.
Ivan Kraus

„Ve Formanově Amadeovi je na začátku Salieri, jehož vezou na vozíčku. Žehná a říká, že průměrnost je všude. A přiznám se, že s rostoucím věkem s tím mám stále větší problém. Nemám rád pohled na okolí, na život, na společnost průměrnými brejličkami o velmi nízkých dioptriích. Jakoby zamlžovadélka, především díky médiím. Dráždí mě to a moje žena vždy říká, abych okamžitě byl tak laskav a přestal jí ničit snídani. Odpovím, ať tedy jen vypne televizi a jsem zase v pořádku.“

Vítej doma

Sám ale také přiznává, že se často přistihne při tom, jak nedokáže některé věci přijmout s nadhledem. V této souvislosti se vrací k příběhu z doby končící emigrace a opětného setkání se svým bratrem, hercem a moderátorem Janem.

„Když jsme se sem vraceli, to byla taková neurózka, ..sem, tam, sem, tam. Ještě jsme odjížděli za hranice pracovat a tak. A jednoho dne jsme s Janem seděli u televize, někdo něco chvíli říkal. A tehdy jsem měl předsevzetí, které jsem dodržoval. Buď taktní, nevysvětluj věci lidem, protože jsi přeci jen byl v jiných zemích a oni byli tady. Myslím, že to bylo správné, že jsem si takové předsevzetí udělal. Ovšem sedíme s bráchou a koukáme a já jsem nad slovy toho člověka na obrazovce zvýšil hlas a křičel jsem, že ho znám, že o něm vím a hrozil mu ukazovákem. A bratr krásně a dojemně řekl, že mě tedy konečně vítá doma. Ano. Češi mají ironii. Máme-li nějaké kvality, tak je to tahle,“ ukončuje vyprávění s dovětkem.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Dozvíte se víc i o vztazích Ivana Krause s jeho třemi sourozenci.