Když se černý humor předávkuje, je jedovatý, říká Ivan Kraus

03513350.jpeg
03513350.jpeg

Co to je psaní? Posedlost. Je to obsese. Alkoholik musí pít. Když pak jde na odvykačku, nebývá to vždycky s dobrým výsledkem. A schreiber – psavec, ten musí psát. Nebo později dokonce začne komentovat,“ říká s nadhledem a smyslem pro jemnou ironii čtvrteční host Osobnosti Plus, spisovatel, publicista a herec Ivan Kraus.

Jednou jsem také v rádiu řekl, že už to nemohu dělat, že bych se také mohl ukomentovat do bezvědomí. A představil jsem si takového člověka, jak to v Čechách je, že máme komentátora sexuologa nebo sociologa a jsou to už vlastně televizní postavy. A představil jsem si, jak se jeden ukomentuje a odvezou ho do ústavu pro velmi nervózní. A pak se někdo ptá sestry, jak se mu vede. A ona říká: ‚Ale dobře. Komentuje motýly, komentuje trávník, komentuje počasí...‘ Víte, občas se přistihnete, že už jste za čárou,“ dodává.

Spisovatel, herec a loutkoherec Ivan Kraus se narodil 1. března 1939 v Praze. Mezi lety 1968 a 1990 žil v exilu. Od roku 1989 vystupuje s loutkami v zahraničí, ale vrací se do Čech, kde jako publicista spolupracuje s časopisy. Jeho knížky, vydávané  od poloviny sedmdesátých let v exilovém nakladatelství Konfrontace Zurich, začaly od roku 1991 vycházet také v Praze. Bratrem Ivana Krause je herec a moderátor Jan Kraus.

V malém množství lék, ve velkém zabiják

Ironie a humor jsou pro jazyk, kterým spisovatel píše, typické, a navozuje proto další cynicky smutnou metaforou.

„Černý humor je, jako když vás bolí hlava, a tak si koupíte lék. Podíváte se na vedlejší účinky a tam je napsáno: motolice, mrákoty, omdlévání, krvácení, zničený žaludek. A to je černý humor. Když se to předávkuje, tak je to jedovaté. Ale jinak bych ho hájil. Jak říkal můj křesťanský dědeček také o alkoholu: v malých dávkách má lečivé účinky,“ říká.

Zamlžovadélka a průměrnost

A nevzpomíná jen na dědečka. Ivan Kraus se s těžkými životními situacemi vyrovnává tím, že myslí na svého otce, který prošel koncentračním táborem. Dodává, jak je potom těžké se občas vyrovnávat naopak s tím, jakými malichernostmi se lidé vážně zabývají.

Psaní je obsese.
Ivan Kraus

Ve Formanově Amadeovi je na začátku Salieri, jehož vezou na vozíčku. Žehná a říká, že průměrnost je všude. A přiznám se, že s rostoucím věkem s tím mám stále větší problém. Nemám rád pohled na okolí, na život, na společnost průměrnými brejličkami o velmi nízkých dioptriích. Jakoby zamlžovadélka, především díky médiím. Dráždí mě to a moje žena vždy říká, abych okamžitě byl tak laskav a přestal jí ničit snídani. Odpovím, ať tedy jen vypne televizi a jsem zase v pořádku.“

Vítej doma

Sám ale také přiznává, že se často přistihne při tom, jak nedokáže některé věci přijmout s nadhledem. V této souvislosti se vrací k příběhu z doby končící emigrace a opětného setkání se svým bratrem, hercem a moderátorem Janem.

Když jsme se sem vraceli, to byla taková neurózka, ..sem, tam, sem, tam. Ještě jsme odjížděli za hranice pracovat a tak. A jednoho dne jsme s Janem seděli u televize, někdo něco chvíli říkal. A tehdy jsem měl předsevzetí, které jsem dodržoval. Buď taktní, nevysvětluj věci lidem, protože jsi přeci jen byl v jiných zemích a oni byli tady. Myslím, že to bylo správné, že jsem si takové předsevzetí udělal. Ovšem sedíme s bráchou a koukáme a já jsem nad slovy toho člověka na obrazovce zvýšil hlas a křičel jsem, že ho znám, že o něm vím a hrozil mu ukazovákem. A bratr krásně a dojemně řekl, že mě tedy konečně vítá doma. Ano. Češi mají ironii. Máme-li nějaké kvality, tak je to tahle,“ ukončuje vyprávění s dovětkem.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Dozvíte se víc i o vztazích Ivana Krause s jeho třemi sourozenci.

Spustit audio
autoři: Barbora Tachecí, Kateřina Tesařová

Související