Magnetická přistání vodního ptactva

Na hladině jezera se kachnám, husám a dalším vodním ptákům zdánlivě nabízí libovolná dráha. Jak ale prokázal tým badatelů z České zemědělské university (ČZU) a z Universität Duisburg-Essen vedený Vlastimilem Hartem z katedry myslivosti a lesnické zoologie na Fakultě lesnické a dřevařské (FLD), ptáci nejraději přistávají na vodu severojižním směrem. Čeští a němečtí biologové prokázali ve studii publikované ve vědeckém časopise Frontiers in Zoology, že se touto zásadou řídí čtrnáct různých druhů vodních ptáků v osmi zemích světa. Výjimkou bývá přistání za silnějšího větru, kdy ptáci nejraději přistávají s protivětrem. Jde tedy zjevně o obecnou zákonitost.

Proč by ale měli ptáci přistávat na vodu severojižním směrem? Nápovědou bylo zjištění, že si ptáci dávají na směru přistání větší pozor, pokud se pohybují ve větším hejnu. Pokud by ve velké skupině přistával každý pták, jak ho napadne, hrozily by vážné kolize a zranění. Jednotné vodítko, které je celému hejnu naprosto zřejmé, nabízejí siločáry magnetického pole Země. Ty navedou všechny ptáky na jeden a tentýž přistávací kurz. Při silnějším větru se nabízí směr větru jako náhradní a naprosto nepřehlédnutelný ukazatel směru. Navíc pomáhá protivítr ptákům s bržděním při přistání.

Tým kolem profesorů Jaroslava Červeného z FLD ČZU a Hynka Burdy z university v Duisburgu se věnuje otázce orientace zvířat podle magnetického pole dlouhou řadu let a připsal si na své konto celou řadu pozoruhodných objevů. Vědci prokázali, že se na magnetické pole Země zdaleka nespoléhají jen živočichové podnikající dlouhé migrační cesty, jako jsou třeba tažní ptáci nebo mořské želvy. I v naprosto běžných, doslova každodenních činnostech, jako je pastva velkých býložravců, např. domácího skotu či volně žijících jelenů, se zvířata raději stavějí ve směru siločar zemského magnetického pole. Dokonce i vánoční kapři v kádích se staví do pozice, v níž jejich tělo směřuje v ose sever-jih. Velkým překvapením bylo zjištění, že lišky skáčou na kořist, kterou jen slyší, ale nevidí, rovněž přednostně severním směrem. Pokud vyrážejí naslepo za skrytou kořistí severním směrem, jsou při loveckém výpadu výrazně úspěšnější. Snad je to dáno tím, že lišky podobně jako některá jiná zvířata magnetické pole vidí a při skoku na sever jim to pomáhá lépe si vyměřit skok.

Ing. Vlastimil Hart, PhD. při sledování kachen na jezeře ve Finsku |foto: ČZU

Vlastimil Hart a jeho spolupracovníci podezírají i vodní ptáky z toho, že vnímají magnetické pole zrakem. Při přistávání jižním nebo severním směrem by jim pak magnetické pole mohlo sloužit k lepšímu odhadu rychlosti, výšky a úhlu klesání. Vodní hladina nenabízí výrazné orientační body a proto je přistání na vodu vždycky náročné. To vědí velmi dobře i piloti letadel, kteří jsou nuceni nalétávat na přistávací dráhu od moře. Objev českých a německých vědců by tak mohl inspirovat techniky k vývoji zařízení, které by umožňovalo pilotům provádět přistávací manévry nad vodou stejně bezpečně, jako to umí kachny.

Vlastimila Harta se na okolnosti posledního objevu zvířecí magnetorecepce zeptala redaktorka Tereza Burianová.