Lukáš Jelínek: Složení příští vlády mohou ovlivnit i radikálové či zajíci v pytli

O tom, kdo zde povládne, mohou nakonec rozhodnout Davidové, kteří budou z pohledu Goliášů pouze paběrkovat. Jistě, stále je nejpravděpodobnější, že se na sněmovní většině dohodne dosavadní středopravicový opoziční tábor. Aspoň to tak Petr Fiala, Markéta Pekarová Adamová, Marian Jurečka, Ivan Bartoš a Vít Rakušan měsíce deklarují.

Čtěte také

David Klimeš: Volby bez volebních témat

Realita povolební se ovšem od té předvolební může dost lišit a podepsat se na ní mohou i vnitřní posuny v jednotlivých partajích. Hnutí ANO bude vábit ODS, v ní zase může vzrůstat odpor k Pirátům, které mají skalní pravičáci za levicové neomarxisty. Piráti zase zdůrazňují, že v uplynulých čtyřech letech pohřbívali občanští demokraté protikorupční legislativu intenzivněji než babišovci.

Koaliční matematika

A co když se dočkáme natolik těsných výsledků, že vítěz bude jen horko těžko dopočítávat do většinové stojedničky? Pomineme-li nikoli nereálnou možnost rozkladu předvolebních koalic – vždyť týmy v nich sdružené již teď přiznávají, že v dolní parlamentní komoře ustaví své vlastní kluby –, tak každopádně vzroste význam i těch stran, které se přehoupnou přes pětiprocentní hranici o pouhý fous. Aktuální průzkumy naznačují, že jimi mohou být KSČM, ČSSD a Přísaha.

Čtěte také

Petr Holec: Šlachta se vrací na místo činu. Není to dobrá zpráva

Ani pro jednu z těchto formací by nebyla exekutivní role výhodná. Nováčkům víc sluší se nejdřív otrkat mimo vládní lavice. Ukázkovou chybou bylo, jak v roce 2006 tlačili na pilu Bursíkovi Zelení. Levici se zase podařil husarský kousek, když na pozadí spolupráce s Andrejem Babiše předala podstatnou část voličů hnutí ANO. Chtějí-li se sociální demokraté a komunisté vrátit do někdejší kondice, hodila by se jim léčebná kúra v opozici, ve které ostatně působí uhrančivěji.

Potíž je v tom, že od prostřeného vládního stolu se k suché skývě, o které mluvívá prezident Zeman, nikomu nechce. Komunisté si ji přesto mohou vybrat, pokud lva kuloárů Vojtěcha Filipa vystřídá garnitura prosazující ostřejší kurz. V sociální demokracii by ale obhájení sněmovní existence posílilo pozici Jana Hamáčka, u kterého si lze jen obtížně představit přerod v hřímajícího opozičníka.

Boj o Přísahu?

Kdyby vládu sestavoval Ivan Bartoš nebo Petr Fiala, byli by komunisté ze hry tak či tak. Ani o ČSSD by nebyl zájem, pakliže by nepřišla bída na kozáky. U Přísahy by záleželo, na jakou strunu by právě brnkala. Pirátům by například mohl konvenovat protikorupční étos. ODS se na Roberta Šlachtu, který jí vyhnal ze Strakovky Petra Nečase, tváří kysele. Ale kdyby nebylo zbytí, šlo by jako jeho přednost namátkou vyzdvihnout, že není trestně stíhaný a nemá komunistickou minulost.

Rušno by však bylo, kdyby došlo na scénář nastíněný Milošem Zemanem. Představme si novopečeného premiéra Andreje Babiše, jak obíhá ostatní lídry a láká je do holportu. Už dnes si uvědomuje, že levice bude citelně oslabená, takže snadněji se vláda spíchne s pravicí. Její vstřícnost je ale ve hvězdách.

Lukáš Jelínek|foto:Jana Přinosilová

Potom by se hnutí ANO hodil každý, kdo by měl ochotu sednout si k jednacímu stolu. Vedle KSČM a ČSSD, udrží-li se ve sněmovně, by to nejspíš byla Přísaha a SPD, která nyní osciluje kolem deseti procent. Okamurova cena by byla vysoká. Zato o Přísaze se spekuluje jako o B-týmu ANO, jemuž volby chystá i několik osob, které dříve makaly na Babišově kampani.

Hraje se o hodně, nejen o ideové směřování příštího kabinetu. Neméně důležité bude, jestli nezesílí vliv extremistů nebo jestli se nebude opět experimentovat se zajíci v pytli.

Autor je politický analytik