Petr Honzejk: Vánoční souboj prodavačů strachu

Největší vášně vzbudila pasáž, v níž premiér varoval před „prodavači strachu“, kteří podle něj „schválně šíří blbou náladu, aby v lidech vzbudili závist, nenávist a pochyby“. Není divu, protože je to věta, která má v sobě zakódován jeden z klíčů k výsledku voleb. 

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Šedivé myši stranám voliče nepřitáhnou, a tak se bude šíbovat s lídry

Otázky jsou dvě. Kdo šíří blbou náladu a prodává strach? A má Fialovo varování před tímhle fenoménem dostat více lidí na jeho stranu? 

Ač premiér nikoho nejmenoval, poznala se v šiřitelích blbé nálady a prodavačích strachu opozice, která hned začala protestovat, že nic takového nedělá. To je samozřejmě legrační reakce. Zaprvé připomíná kejhající potrefenou husu.

Ale hlavně, každý, kdo sleduje politiku déle než týden přece ví, že vyvolávání blbé nálady je základ opoziční práce kdekoli na světě! Znáte snad nějakou opozici, která by vyvolávala náladu dobrou? Ne, to by přeci byla sama proti sobě. Každá opozice musí vykreslovat situaci v zemi málem jako peklo, aby mohla slíbit společnosti „záchranu“ s perspektivou ráje. Dělá to tedy logicky i ta naše.

Rok rozhodnutí

Otázkou tedy zůstává jen, jestli se dá říci, že k šíření blbé nálady používá opozice prodej strachu. Místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček prohlásil, že v žádném případě, že jen „popisuje realitu“. Podobně se vyjádřil předseda SPD Tomio Okamura. Lze o tom docela pochybovat.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Premiérův projev podle očekávání

Vzpomeňme si třeba na plakát SPD, na kterém byl vyobrazen Afričan s nožem v ruce, což sugerovalo, že nás všichni migranti přijíždějí povraždit. Nebo na volební reklamu Andreje Babiše podsouvající, že jediným zájmem Petra Pavla je „zatáhnout Česko jako zemi do války“.

Nebo si lze připomenout všudypřítomnou opoziční apokalyptickou frazeologii používající výrazy jako „zelené šílenství“, „ekonomická sebevražda“. A tak dále. Nic z toho samozřejmě nepředstavuje „popis reality“, jde o tu podprahovou, tu naprosto přímočarou práci s negativními emocemi – dalo by se říci se strachem.

Může ale Fialovo varování před vyvoláváním blbé nálady a prodáváním strachu jeho vládě pomoci? Troufám si říci, že spíše ne. Jeho výroky lze snadno otočit. Opozice už teď říká, že strach ve skutečnosti prodává sám Fiala, když jí podsouvá, že by vedla zemi směrem k východnímu autoritářství.

Čtěte také

Petr Honzejk: ODS vypadá jako strana, která se chystá na porážku

Na jednu stranu je pravda, že když se člověk podívá na Slovensko či Maďarsko, kde vládnou političtí spojenci Andreje Babiše, řekne si, že na tom možná něco bude, ale jisté to není. Česko má přeci jen trochu jiný naturel a historicko-politickou tradici než tyto země.

Nakonec tak pravděpodobně výsledkem všeho bude, že se zamotáme do pojmového sporu: Co to je vlastně „prodej strachu“ a co je „vyjádření legitimní obavy“? Fiala bude tvrdit, že opozice šíří iracionální strach z ekonomické a migrační apokalypsy, zatímco on jen vyjadřuje legitimní obavu z ohrožení celého demokratického systému. A naopak.

Opozice se bude Fialovi smát, že straší koncem demokracie, zatímco ona jen vyjadřuje legitimní obavy z vývoje v zemi. Výsledkem bude, že se jednotlivé voličské skupiny jen utvrdí ve svých názorech a zakopou se ještě hlouběji ve svých pozicích.

Komentátor Petr Honzejk|foto:Český rozhlas

Premiér konstatoval, že rok 2025 bude rokem rozhodnutí. Ve vánočním projevu se mu podařilo odstartovat fázi politického zápasu, kterou můžeme nazvat „boj o to, kdo oprávněně varuje a kdo jen vypočítavě straší“. Je to rozhodně lepší, než kdyby projev jen prošuměl.

Ovšem právě zahájená fáze zápasu pravděpodobně skončí z výše uvedených důvodů nerozhodně. A vzhledem k tomu, že Petr Fiala a spol. už nyní prohrávají poměrně výrazným rozdílem a potřebují tedy výrazně vítězit, to pro jejich celkový výsledek nic skvělého nevěstí. 

Autor je komentátor Hospodářských novin