Lukáš Jelínek: Odrazí se volání veřejnosti po diplomatickém řešení války i v krocích politiků?
Od politiků často slýcháme, že na Ukrajině se bojuje za Česko, tedy že tamní válka je vlastně i naše. V tom případě bychom měli i my přemýšlet, co s ní dál. Hlas veřejného mínění je střízlivý. Čerstvý průzkum agentury Median pro Radiožurnál prozradil, že tři čtvrtiny z více než tisícovky respondentů odmítají přímé vojenské angažmá Severoatlantické aliance.
Rok ve válce
Unikátní svědectví o konfliktu na Ukrajině. Čtyřdílné vyprávění, na jehož počátku byly telefonické hovory Jana Pokorného a Martina Dorazína.
S dodávkami zbraní souhlasí 56 procent dotázaných. Protiruským sankcím fandí 68 procent. Největší shoda ale panuje na tom, že mír je nutné hledat i cestou diplomatických jednání. Soudí tak aspoň 89 procent občanů.
Čtěte také
Zasednout k jednacímu stolu není ostuda ani poraženectví. I za ním lze hrát tvrdě. Vždyť diplomacie je pokračováním války jinými prostředky. Už proto nemá smysl bagatelizovat či ostrakizovat hlasy akcentující potřebu míru či aspoň příměří a žádající rozvahu při rozplétání uzlů, za nimiž stojí agresivní imperiální politika Vladimira Putina.
S vlastní historickou zkušeností bychom ale měli dbát o to, aby se neuzavíraly dohody nad hlavami Ukrajinců. Je-li cílem uchovat ukrajinskou suverenitu a územní celistvost, musí mantinely diplomatickému úsilí stanovit Kyjev – byť s vědomím, že Rusko zbraně nesloží, pokud také něco nezíská.
Naše schopnost pomáhat
Dnes nám situace připadá jako bezvýchodná. Ale tak tomu bylo za řady předešlých válek. Krvavé boje se můžou táhnout stejně jako rozhovory o jejich konci. Každá válka však jednou utichne.
Čtěte také
Hodně se třeba mluví o vágním čínském mírovém plánu. Obsahuje vlastně jen souhrn principů z oblasti mezinárodního práva. Jenže nejmenší společný jmenovatel se často nejsnáze hledá v obecné rovině. A teď přece jde hlavně o zažehnutí diplomatické jiskry.
Druhou možností je spolehnout se na tanky, kulky, granáty a rakety. Po tom, co si na Ukrajině dovolila, by ruskou armádu každý soudný jedinec nejraději rozmetal. Odtud pramení popularita inciativy Dárek pro Putina, jež vybírá peníze na zbraně pro Ukrajinu, ačkoli její samotní autoři přiznávají, že hlavním cílem je povzbudit český zbrojní průmysl. Jak dlouho se ale dokáží Ukrajinci bránit? A jak dlouho bude západní společenství ochotné financovat jak ukrajinskou výzbroj, tak i hospodářství?
Vůle obyvatel Evropské unie se uskrovnit může vmžiku vzít za své. Ekonomická kondice západních zemí je oslabená. Peníze potřebují též doma. Signálem může být i dvanáctiprocentní meziroční úbytek podpory Čechů pro ekonomické sankce proti Rusku.
Čtěte také
Je dobře, že přehnaný optimismus krotí i nově zvolený prezident Petr Pavel. Právě proto, že je původní profesí voják a ví, co všechno válka obnáší, nehodlá naskakovat na zromantizované představy, jak to Kremlu nandáme. Zároveň se ale dopouští předčasných slibů o zapojení Ukrajiny do evropských struktur. Zdejší veřejnost je v tomto rozpolcená. Pro účast Ukrajiny v NATO, EU či obou organizacích je přesně polovina respondentů.
Můžeme být pyšní na svoji schopnost pomáhat. Nedávno jsme se dozvěděli, že jsme třináctou nejsolidárnější zemí na světě. Poskytli jsme dočasnou ochranu skoro půl milionu ukrajinských uprchlíků a na Ukrajinu se složili zhruba čtyřmi miliardami korun. Česká republika se vypracovala v jednoho z nejoddanějších ukrajinských spojenců.
Naším úkolem je být prezidentu Zelenskému oporou na bojišti i za jednacím stolem, pokud se rozhodne k němu usednout. Plán pro Ukrajinu, jenž by uklidnil i zbytek světa, by měl být postaven na pěti klíčových a na sebe navazujících krocích: deeskalace, příměří, mír, rekonstrukce a integrace.
Autor je politický analytik
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
