Lukáš Jelínek: Fialův vnitropolitický appeasement
„Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohy zláme.“ Tento epigram Karla Havlíčka Borovského platí i po bezmála 180 letech. To jen premiér Petr Fiala na něj zapomněl a investuje do vztahu s prezidentem Milošem Zemanem víc, než je potřeba. Připomíná, že se názorově liší, ale oceňuje, jak z jeho pohledu rychle prezident loni jmenoval vládu, i soulad nad aktuálními postoji k zahraniční politice.
Zjevně se nechce na sklonku Zemanova mandátu vysilovat vzájemnými konflikty, a tak kolem Hradu našlapuje po špičkách.
Čtěte také
Leč nevyplácí se mu to. Zeman není parťák do nepohody. Přesvědčili se o tom už Fialovi předchůdci. Bohuslav Sobotka se také snažil dělat, co četl prezidentovi z očí. Na oplátku před ním za koaliční krize Zeman šermoval holí. Úcta k premiérovi veškerá žádná. Narazil i Andrej Babiš. Zeman mu vyčítá necitlivé chování v době, kdy byl hospitalizován, spíš je ale na obtíž Babišova otevřená nechuť ke kancléři Mynářovi. A kdybychom měli zůstat u Havlíčkova příměru, připomeňme, jak se svého času jako nejdůvěrnější přátelé drželi při náledí na Vysočině za ruce tehdejší penzista Zeman a předseda sociální demokracie Jiří Paroubek. I toto pouto rychle vzalo za své.
Zeman bere Fialu na milost, poněvadž má rád inteligentní, sečtělé a v kramflecích pevné politiky. Slabosti druhých však zneužívá a s oblibou z nich dělá šašky.
Fiala se v Zemanovi spletl
Prvním výsledkem Fialova vnitropolitického appeasementu bylo jmenování Aleše Michla guvernérem České národní banky. Patří ke kritikům zvyšování úrokových sazeb a je známa jeho blízkost k opozičnímu předákovi Babišovi.
Čtěte také
Druhým příkladem je tahanice o nástupce Aleše Opaty na postu náčelníka generálního štábu české armády. Ministryně obrany Jana Černochová preferuje ředitele sekce rozvoje sil Ivo Střechu, na němž oceňuje bojové zkušenosti. Zemanovi se ale zalíbil Opatův zástupce Jaromír Zůna. Štípnout se za nedaleké války na takto vážné věci působí zlověstně. Naštěstí Hrad signalizuje, že k eskalaci sporu nedojde a průlom je na dohled.
Složitější to je s výběrem viceprezidenta či viceprezidentky Nejvyššího kontrolního úřadu. Zeman odmítl jmenovat Simeonu Zikmundovou, jelikož zkušenosti a morální vlastnosti této nominantky Poslanecké sněmovny odvozuje od její spolupráce s někdejším prezidentem NKÚ Františkem Dohnalem. Ten byl odsouzen za zneužití pravomoci úřední osoby, protože odmítl poskytnout poslancům podklady pro audit hospodaření úřadu. Zikmundová byla Dohnalovou poradkyní a později ředitelkou právní sekce NKÚ. Zemanův postoj podpořil i nedávno ve funkci potvrzený šéf kontrolorů Miloslav Kala.
Čtěte také
Koalice sice po Zemanovi žádá detailní odůvodnění odporu k Zikmundové, ten ale na ni klidně může udělat dlouhý nos. Precedent existuje. Podobně se kdysi Sněmovně vzpříčil i prezident Václav Havel, když se za vlády ČSSD po křesle viceprezidenta NKÚ natahoval František Brožík. Šlo by nyní vést komplikovanou debatu o ústavě a prezidentských pravomocích. Vzhledem k naléhavosti personálních kroků, na nichž se hlava státu podílí, je ale lepší o nich se Zemanem důkladně a klidně i tvrdě vyjednávat.
Zdá se však, že místo toho vsadil premiér Fiala na pouhé vytváření přátelské atmosféry. Kvůli tomu se vedle takových figur, jako je Martin Nejedlý nebo trestně stíhaný exministr Miroslav Toman, účastnil i nedávné schůzky rozpadajícího se poradního sboru prezidenta, byť pro něj jediným ústavním spoluhráčem je samotný Zeman.
Petr Fiala se podobně jako Sobotka s Babišem v Zemanovi spletl. Ať se tedy připraví na drsné léto, podzim i zimu. A pokud jím kočírovaná koalice nenajde silného prezidentského kandidáta, může jeho trápení poté pokračovat s Andrejem Babišem či Josefem Středulou.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
