Jiří Leschtina: Fialovo odmítnutí hradní kandidatury? Dobrá zpráva pro stát
Ve svých pravidelných Otázkách a odpovědích z Kramářovy vily premiér Fiala jednoznačně odmítl, že by mohl kandidovat na prezidenta republiky. A ačkoliv by byl nejsilnějším a nejčitelnějším soupeřem Andreje Babiše, je to od ministerského předsedy správné a – řekněme rovnou – i státnické rozhodnutí.
Působí zvláštní symbolikou, že Petr Fiala rázně ukončil spekulace o své kandidatuře v okamžiku, kdy Andrej Babiš odstartoval svou „obytňákovou“ pouť za voliči. Tu nelze vnímat jinak než jako preludium prezidentské kampaně, ve které se expremiér nebude štítit nejpokleslejšího populismu a demagogie.
Čtěte také
Proti tomu by mohl prezidentský kandidát Fiala nasadit silný příběh politika, který vytáhl svou stranu z nejhoršího marasmu a v parlamentních volbách rozbil mýtus Babišovy neporazitelnosti. A který jako premiér ihned poté, co kremelský uchvatitel přepadl Ukrajinu, inicioval se svými ministry její masívní podporu. Včetně dodávek těžkých zbraní i tanků. A který i svou průkopnickou cestou do bombardovaného Kyjeva vzbudil v řadě Čechů hrdost na svou vládu i stát – a to po letech studu za předchozí politickou reprezentaci.
Přesto je na místě, když na otázku, jestli by chtěl kandidovat na hlavu státu, Petr Fiala odpověděl: „To určitě ne. Svůj úkol vidím tam, kam mě občané poslali, a to, abych byl předsedou vlády.“
Společná podpora koaličních stran
Fiala řídí vládu, jejímž úkolem je poradit si s koncentrací problémů, jakým nečelil žádný kabinet v novodobé historii Česka. Nejde o nic méně dramatičtějšího, než jak pod drtivými hospodářskými a sociálními dopady války udržet nad vodou ekonomiku. A také nemalou část občanů, propadajících se do nedostatku a chudoby.
Čtěte také
Ale také udržet elementární soudržnost i morální hodnoty národa, ve kterém narůstá pocit ohrožení, hroutí se bezpečnostní jistoty. To je vždycky vývoj, na který hledí s nadějí populisté a autoritáři všeho druhu.
Právě v těchto divokých časech je důležité, že v čele vlády stanul Petr Fiala, který na veřejnost působí odhodlaným a zároveň i uklidňujícím způsobem. A má šanci – zřejmě jako jediný představitel vládní koalice – udržet kabinet pohromadě v turbulencích, kdy musí padat i tvrdá, nepopulární rozhodnutí, krajně riskantní pro politiky.
V této situaci působí naprosto iracionálně snahy části ODS přemluvit Fialu k prezidentské kandidatuře. Široká veřejnost by to od vítěze voleb těžko mohla vnímat jinak než jako útěk před zodpovědností v dobách pro zemi nejtěžších. A pro stát by bylo neštěstím, pokud by v příštích měsících, kdy ekonomické problémy a jejich sociální důsledky udeří naplno, řídil vládu premiér zmítající se ve víru prezidentské kampaně.
Občanští demokraté by si měli po odmítnutí svého předsedy připustit, že nemají, stejně jako ostatní strany vládní koalice, ve svých řadách jiného silného kandidáta, oslovujícího široké spektrum voličů. A odblokovat tak debatu o společné podpoře perspektivního kandidáta mimo stranické teritorium. Tomu by pak mohla pomoct i podpora premiéra, který si zachoval zdravý rozum i za vábivého zpěvu Sirén, lákajících ho do zrádných vod prezidentské kampaně.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
