Ondřej Konrád: Fiala má splněno, ale nestačí mu to
„Ručím vám za to, že se mnou bude ODS znovu v cajku,“ sliboval při nominačním projevu na olomouckém kongresu Petr Fiala v lednu 2014. Mnozí delegáti to museli brát s rezervou, nicméně se jim po pádu vlády Petra Nečase (ODS) a necelých osmi procentech hlasů v předčasných volbách jevil brněnský akademik v příslovečné roli „pana Čistého“ na čele kmotrovstvím umazané strany aspoň pro danou chvíli optimálním řešením.
A zůstávali u něho – možná trochu z nouze – i nadále. Vždyť Fiala tehdy v Olomouci o předsednický post zápolil s jinými uchazeči naposledy; žádného protikandidáta pak už nikdy neměl.
Čtěte také
Což se zdálo prekérní hlavně před dvěma lety, kdy jej strana de facto vyslala do přímého střetu s Andrejem Babišem (ANO). V němž ovšem „slušňák“ Fiala na čele trojkoalice senzačně uspěl a zatím si v nejvyšší exekutivní funkci vede aspoň navenek důstojně: bez konfrontací, ale zřejmě pevně drží stranou svéhlavého prezidenta, před veřejností vystupuje klidně, věcně a srozumitelně, čímž kontrastuje s předchůdcem v sídle vlády. A mimořádný bonus si vydobyl průkopnickou cestou do ostřelovaného Kyjeva.
Víkendový kongres občanských demokratů byl tedy do značné míry ve fialovském znamení. Včetně hladkého zachování stávající užšího vedení strany, z kterého jen sám od sebe odstoupil šéf Senátu Miloš Vystrčil (možná šilhající po prezidentské kandidatuře) a nahradil ho, rovněž plavně, zkušený pražský politik Zdeněk Zajíček.
Čtěte také
Ale ne že by se pouze oslavovalo. Už pětinásobný předseda hovořil například v hlavním referátu o tom, co je třeba mít na paměti: že se mnozí voliči obrátili k ODS coby „nejmenšímu zlu“ a jakoby na zkoušku, jestli se strana skutečně zbavila své minulosti. Fiala chce dokázat, že ano, a vyhrát i příští volby. Což bude přes nastávající bouřlivé období obtížné, ale nikoli nemožné. Pokud ovšem pod povrchem skutečně nedýmají staré návyky z minulých časů.
A jestli přece, pokud je Fiala definitivně neudusí. Řeč šla samozřejmě o ruské agresi, o bezpečnosti i ekonomice, tedy NATO i EU, o konci závislosti na ruském plynu, o potřebě výrazně vyšší aktivity v zahraniční politice a tak dále. Došlo i na poměrně ostrý odsudek opozice, podle Fialy opět cíleně rozdělující společnost skrze dopady války na Ukrajině. Doslova prý „dělají, co umějí nejlépe: vymýšlet si a šířit dezinformace.“
Kandidát pro strany i lid
A Fialovi musí být jasné, že to bude sílit s blížícími se komunálními a hlavně prezidentskými volbami. Pro ty ODS zatím kandidáta nemá, nebo ho tutlá. Spíš tedy to prvé. Zvlášť když z řady rozhovorů během kongresu poskytovaných médiím nejenom Fialou nepřímo plynulo, že si strana umí představit i podporu pro kohosi jaksi neutrálního. Na němž by se shodly minimálně subjekty trojkoalice a raději celé pětikoalice. A kdo by byl především akceptovatelný širší veřejností.
Jak říkají sportovci v televizi: tak určitě. Jde přece o plebiscit, ve kterém sice strany mají roli, ale nikoli rozhodující. Miloš Zeman přece dvakrát vyhrál takřka na vlastní pěst. Podruhé ovšem i proto, že mu hlasy neubral v prvém kole Tomio Okamura, nebo kandidát hnutí ANO. Ovlivnit volbu lze všelijak. A současné vládní strany v ní potřebují uspět. A být, jak říkal Fiala před lety, v cajku.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
