Lukáš Jelínek: Se soudy, zda Fiala je, nebo není silný lídr, ještě počkejme

Bývalý premiér nám sice chtěl předvést, jaký je manažer, nakonec z toho ale zbyla jen slovní pyrotechnika a poloprázdná státní kasa. Andrej Babiš (ANO) se teď aspoň snaží shazovat svého nástupce. Kudy chodí, tudy šíří dojem, že Petr Fiala (ODS) nic neřídí a ničemu nerozumí. Prý i do Kyjeva jel pouze proto, že jej polský kolega Mateusz Morawiecki pozval do vlaku.

Čtěte také

Karel Barták: Premiér Fiala na Ukrajině – symbol okamžiku i vklad do budoucnosti

Naproti tomu stojí dojem velké části společnosti, že je Fiala silným lídrem, na jakého jsme dlouho čekali. Nedělá svaly a nekřičí, ale důsledně si hledí svých povinností. Opoziční výtky, že je pasivní a nic nedělá pro lidi, musíme poměřovat hodnotami, k nimž se Fiala hlásí. K hodnotové výbavě české pravice patří minimální stát a sázka na individuální odpovědnost občanů. Ne že by Fiala lidem nechtěl nebo neuměl pomáhat, jen se drží svých ideových východisek.

Patrné to je i v zahraniční politice. Do ní investuje nemalé úsilí, jelikož chápe křehkost mezinárodní situace, hrozbu autoritářských režimů, jako je ten Vladimira Putina, i potřebu evropské spolupráce, bez níž bychom byli dvojnásob zranitelní.

Jak si posílit renomé

Podobnou klidnou sílu vyzařovali i Vladimír Špidla či Bohuslav Sobotka (oba ČSSD). Přesto první ve Strakovce skončil po dvou letech, druhý pak po dokončení čtyřletého mandátu prohrál volby a z politiky odešel.

Čtěte také

Petr Fiala se ukázal jako výborný diplomat a klidná síla, chválí lidovec Výborný

Důležité totiž je, aby měl premiér na povel jak ministry, tak svoji stranu. Těžko přesvědčovat druhé o svých vůdcovských schopnostech, když se vám pod rukama odehrává bleší cirkus.

A právě zde je Achillova pata Petra Fialy. Nedávné znovuzvolení předsedou ODS všemi platnými hlasy na tom nic nemění. Stačí se optat jeho čelných spolustraníků na Viktora Orbána, Visegrád, evropskou integraci či nakládání se svobodou slova a uslyšíte kakofonii.

Role tuplované potížistky připadla ministryni obrany Janě Černochové (ODS). Nejprve byl před maďarskými volbami premiér v Bruselu zaskočen, když se od novinářů dozvěděl, že zrušila účast na jednání resortních šéfů V4. Před týdnem zase vzbudila rozruch, když se Deníku N svěřila, že je při cestě do Washingtonu připravena otevřít téma americké vojenské základny na českém území. Lidovecký vicepremiér Marian Jurečka hned na to přispěchal s výčtem lokací, kde by mohla být umístěna.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Fiala má splněno, ale nestačí mu to

V tu chvíli si vláda zadělala na společenský střet podobající se sporu o protiraketový radar v Brdech. Těžko si vymyslet riskantnější, ovšem též zbytečnější past. Nikdo totiž po nás žádnou základnu nechce, šlo o pouhou horkokrevnost ministryně. Poté, co její slova dementoval Fiala, začala couvat a vymlouvat se na média i Černochová. S jejími názory souhlasit můžeme a nemusíme. Nebezpečné ale je, že uvádí premiéra do nepříjemných situací.

Slabších článků vlády bychom po čtyřech měsících v úřadě našli víc. Počínaje chaotickým ministrem zdravotnictví, přes neviditelnou ministryni pro vědu a výzkum až po spoře komunikujícího ministra průmyslu a obchodu. Proslýchá se, že s počínáním Jozefa Síkely nominovaného Starosty a nezávislými jsou nespokojeni i koaliční občanští demokraté.

Nezdá se ale, že by Fiala chystal v kabinetu nějaké střídání. Jeho vliv na ministry končí u doporučení, aby své plány komentovali až poté, co se na nich vláda shodne.

Lukáš Jelínek|foto:Jana Přinosilová

Existuje ještě jedna cesta, jak si posílit renomé. To by však musel Petr Fiala po vzoru Angely Merkelové skloubit konzervativní recepty se sociálně citlivou středovou politikou. Ani k tomu se však nemá. Proto bude lepší hodnotit jeho lídrovské nadání až podle toho, jak nás náročnými časy provede.

Autor je politický analytik