Lukáš Jelínek: Fialovy toulavé boty a domácí dluh

14. červen 2022

Petr Fiala si obul toulavé boty a vydal se na zkušenou do světa. Představil se v Paříži i Berlíně, rukou si potřásl s papežem Františkem i ukrajinským prezidentem Zelenským. Tady jsme se zatím rozdělili na dvě skupiny. Jedna je hrdá na premiéra, za něhož se nemusíme v cizině stydět, druhá si stěžuje, že zahraničněpolitická agenda odvádí Fialovu pozornost od domácích problémů.

Jako obvykle nic není černobílé. Od Fialy je chytré představit se ostatním státníkům ještě dřív, než 1. července převezmeme evropské předsednictví. Dává smysl jim ukázat, že mají co do činění s klasickým politikem opírajícím se o křesťanské a konzervativní hodnoty, který je slušně jazykově vybavený, vyzná se v historii starého kontinentu a má cit pro diplomacii.

Čtěte také

Důležitá byla zejména jeho cesta do Francie, od níž předsednické žezlo převezmeme a na mnohé její aktivity bychom měli navázat. Není to přitom jednoduchá země. Na jedné straně míní být motorem evropské spolupráce, na straně druhé si hýčká svá specifika, včetně snahy o velmocenský dialog s Ruskem. I my jsme si s ní užili – nejen okolo Mnichovské konference, ale třeba i za prezidenta Chiraca. Zároveň nás však mnohé spojuje, od kultury po vstřícnost k jaderné energetice.

Priority českého předsednictví budou závažnější, než jsme si ještě před půl rokem malovali. Obsáhnout musí evropskou bezpečnost, stabilizaci ekonomiky, energetiky i demokratických institucí. Nutné je tlačit na užší spolupráci při společné obraně, zásobování surovinami, sdílení energetických sítí i zvládání uprchlických vln.

Naše evropská úloha

S naší historickou zkušeností můžeme být užiteční při reagování na ruské imperiální ambice, při harmonizaci vztahů mezi evropským východem a západem i při umetání cesty nejen balkánským zemím, ale také Ukrajině do evropských struktur.

Čtěte také

Dvojnásob naléhavá pak je koordinace leckdy národním sobectvím poháněných iniciativ některých hlav států. Nelze zkrátka cestovat či volat tu do Moskvy, tu do Kyjeva, aniž by šlo o postup domluvený v rámci Evropské unie.

V letošním druhém pololetí se sice ústředními hybateli světové politiky nestaneme, ona ale i ta moderátorská role bude docela náročná. Napoprvé jsme předsednictví v roce 2009 zvládli jen s odřenýma ušima, teď si však žádný kiks nemůžeme dovolit.

Proto jsou Fialovy návštěvy užitečné a zdaleka nespadají do kolonky „cestovní kancelář Strakovka“, jak se ve víkendové televizní anketě vyjádřila jedna laická respondentka. Snad bychom si mohli dovolit i jistou pýchu na racionálně si počínajícího ministerského předsedu.

Čtěte také

Přesto by si Fiala měl nechápavých a kritických námitek ve veřejném mínění všímat. Už dávno měl vystoupit, ideálně formou televizního a rozhlasového projevu, a pokusit se českým občanům vysvětlit složitost doby, v níž se nacházíme. Přece jeho evropské rozhovory úzce souvisí jak s válkou, tak s energetickou krizí a inflací. To by ale měl přesvědčivě osvětlit on sám.

Zároveň by měl přidat na domácím poli. Od pražského primátora z řad koaličních Pirátů již zaznělo, že spíš než výlet do Vatikánu měl Fiala absolvovat schůzky o řešení problémů s integrací běženců. Odborářští předáci by zase uvítali jeho zásah do jednání o platech státních zaměstnanců a minimální mzdě. Kabinetu je též vyčítáno, že jen velmi pomalu přijímá opatření na pomoc občanům balancujícím nad propastí chudoby. Odkládána byla vládní dohoda nad pětitisícovým příspěvkem na dítě, zadrhl se i balíček ve prospěch osob se zdravotním postižením.

Lukáš Jelínek

K čemu by Petru Fialovi respekt evropských partnerů byl, kdyby v Česku padl sociální smír, demonstrovalo se a stávkovalo? Okolo senátních, komunálních a hlavně prezidentských voleb si servítky nebude brát ani opozice. Pokud premiérovi záleží na naší evropské úloze, musí si pro její plnění vytvořit elementární předpoklady i doma.

Autor je politický analytik

Spustit audio