Lukáš Jelínek: Snad se Putin raduje nad koncem liberální globalizace předčasně

Do toho ruský prezident Vladimír Putin v neděli na summitu mezinárodní skupiny BRICS pronesl: „Model liberální globalizace se přežil, střídá ji spravedlivější multipolární svět.“

Čtěte také

Éra globalizace je za námi. Je třeba, aby se Evropa nehádala se Spojenými státy, doporučuje Špicar

Mohlo by jít o banální oznamovací větu, ostatně posun, kterého se týká, jde též vysledovat z kroků amerického prezidenta Donalda Trumpa – a popisují jej i četní analytici. Všimněme si však Putinova adjektiva „spravedlivější“, jímž jasně říká, čemu fandí.

Můžeme se tak aspoň ptát, pro koho má být „spravedlivější“? Pro Rusko? Pro ostatní mocnosti? Pro velké země? Nebo i pro ty malé, jako je Česko?

Dá se globalizace „vrátit“?

O stinných stránkách ekonomické globalizace lze hovořit dlouhé hodiny. Počínaje přesunováním výroby do zemí s levnou prací a konče uhlíkovou stopou ovoce či masa putujícího napříč planetou vesměs zbytečně.

Samostatnou kapitolou je oslabování vlivu politických vůdců. Globální firmy nemají protihráče ve funkčních globálních politických institucích, které by plnily kontrolní a regulační roli.

Čtěte také

Globalizace snížila chudobu i nerovnosti, říká ekonom. Vede k neudržitelné spotřebě a hromadění bohatství, oponuje politolog

Jenže tento rys globalizace nemizí – obřím firmám se dál daří jako nikdy. Vrátit ekonomiku do národních škatulek je prakticky neproveditelné.

Putin ale měl na mysli něco jiného: Systém pravidel a vazeb, díky kterým se o osudu světa nerozhoduje jen v Bílém domě a Kremlu, ale mezi státy zapojenými do nadnárodních aliancí politických, ekonomických i bezpečnostních. Fukuyamův „konec dějin“ však nenastal, liberální demokracie má problém sama sebe hájit, natožpak se šířit dál. A není nic snazšího než sypat do jejího soukolí pytle písku.

Rusko tak činí válkou na Ukrajině, Trump potíráním liberálních výdobytků ve Spojených státech a radikálové napříč Evropou malováním strašáků tu v podobě migrantů, tu Green Dealu.

Bude se hrát na právo silnějšího?

Multipolární svět nemusí znít na první pohled hrůzostrašně. Rusku by však samozřejmě víc vyhovovaly pouhé póly dva, jako tomu bylo za studené války ve 20. století. Jenže nyní musí brát v potaz Čínu, ale i další velké a ambiciózní země, proto Putin hovoří o multipolaritě.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Konec dějin, nebo globalizace podle čínských pravidel?

Za ní se ale neskrývá nic jiného, než co z historie známe pod termíny „sféry vlivu“, „zadní dvorky“ nebo „koncert velmocí“. Ty nemají žádný zájem na podřizování se širším fórům, globálním pravidlům nebo – v případě porušení mezinárodního práva – i sankcím. K zákonům džungle patří, že silnější bere.

Putinovu či Trumpovu snahu malovat si svět k obrazu svému můžeme chápat, ale sotva s ní souhlasit. Co by v případě zhroucení globální architektury získaly země naší velikosti? Vůbec nic. Sice co chvíli reptáme, ale svůj hlas v Evropské unii i Severoatlantické alianci máme – a záleží jen na nás, jak jej využijeme.

Česko by dopadlo špatně 

Čeští radikálové žádající odchod z EU i NATO nebo vyhlášení neutrality – zapomínají ale, že zatímco Švýcarsko nebo Rakousko nikdy do sféry ruského vlivu nespadly, tak po nás kremelští propagandisté a stratégové už opět mlsně pokukují.

Lukáš Jelínek|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

A i kdybychom si chvíli mohli dělat politiku „na vlastní pěst“, brzy by nám došlo, že jsme jako nazí v trní a neštěkne po nás ani pes. Přihlásí se před volbami nějaká strana vzývající českou suverenitu k takovému plánu od A do Z, nebo budou dál jenom mlžit a plést voličům hlavy?

Putin se mýlí. Liberální globalizace není přežitek. Nezaslouží si ránu z milosti, naopak potřebuje znovu nastartovat. Ale také vychytat četné mouchy, jimiž spoustu lidí právem dráždí.

Autor je politický analytik