Lukáš Jelínek: Dusno kvůli migraci bude narůstat

13. červen 2023

Těžko říct, jestli se spíš radovat, že evropské země dosáhly aspoň nějakého kompromisu, nebo se bát, zda nepřinese víc škody než užitku. Jisté je, že dohoda na reformě migračních pravidel EU, kterou nedávno posvětili ministři vnitra členských zemí, to schytává ze všech stran.

Vždy je lepší něco než nic a Evropa byla v patové situaci už příliš dlouho. A poněvadž panují obavy z nových a hustších uprchlických vln, jež by daly vzpomenout na vyhrocený rok 2015, je správné, že politici našli aspoň nejmenšího společného jmenovatele. Vždyť loni na starém kontinentu počet žádostí o azyl meziročně stoupl o 64 procent.

Čtěte také

Kvóty na migranty jsou passé. Místo jejich přerozdělování se počítá s tím, že země, které o běžence stát nebudou, zaplatí za každého nepřijatého 20 tisíc eur. Dalšími variantami pomoci jsou materiální podpora nebo vysílání expertů do zemí, které se s migrací trápí nejvíc.

Důležité totiž mimo jiné bude zvládnutí posuzování žádostí o azyl i výkonu rozhodnutí o navrácení. Přiměřená kapacita na úrovní EU byla určena na 30 tisíc osob. Přiměřená kapacita každé členské země má být stanovena za použití vzorce, jenž zohlední počet nelegálních překročení hranic a odepření vstupu za období tří let. Důležité je dodat, že Česká republika si vyjednala dočasnou výjimku, jelikož intenzivně pomáhá uprchlíkům z Putinem napadené Ukrajiny.

Migraci nezarazíme

Zatímco aktivisté namítají, že dohodu odskáčou samotní migranti, kteří se již dnes leckde potýkají s nelidským zacházením, opoziční politici na ní hledají slabiny, na něž prý může doplatit evropská populace.

Čtěte také

U nás se jako první ozval šéf ANO Andrej Babiš, jenž obvinil ministra vnitra Víta Rakušana a premiéra Petra Fialu ze zrady a spustil další kolo strašení, že bude Brusel okrajovat suverenitu národních států a diktovat, kdo kde má žít.

Výhrady se ale ozvaly i z koaličních stran, například z ODS nebo KDU-ČSL. Tomáš Zdechovský, jenž lidovce příští rok povede do evropských voleb, si například stěžuje, že Rakušan neměl mandát vyjednaný ve vládní koalici. O to zajímavější bude projednávání této otázky na mimořádné schůzi Sněmovny.

Kritici kompromisu mají jednoduché protinávrhy: pomáhat v zemích původu migrantů, z Evropy je nekompromisně vracet domů a tvrdě postihovat pašeráky lidí i neziskovky, které dbají o zachování důstojnosti běženců.

Čtěte také

Jenže jde vesměs o těšínská jablíčka. Pomoc v zemích původu nestačí, ostatně není známo, že by se v ní Česká republika nějak masivně angažovala. Vracení není možné do zemí, jež nejsou bezpečné – což se týká Sýrie, Afghánistánu i spousty afrických států. No a převaděčů neubývá ani poté, co se tresty pro ně zpřísnily. Nelze ani chtít, ať si s migranty poradí jižní státy EU samy.

Nemá smysl se přít o to, jestli solidarita musí být vždy dobrovolná, nebo může být i motivovaná či vynucená. Podstatné je vymyslet migrační mechanismus, který bude funkční a spravedlivý – vůči nově příchozím i evropským starousedlíkům. Než se jej dočkáme, nezbývá než akceptovat čerstvě upečený kompromis.

Lukáš Jelínek

Počítejme ale s tím, že jak se budou blížit volby u nás i v jiných zemích, dojde na vyostřování protimigrantské a nacionalistické rétoriky až na doraz. Migrace už ovlivňuje volební výsledky i ve Skandinávii, napětí roste v Německu, Itálii či Rakousku a dusno je neustále ve Francii, která proslula neschopností uprchlíky hladce integrovat.

Nepopulární pravda je však taková, že migraci nezarazíme. Můžeme se na ni leda lépe připravit. A to se dělá snáz v klidu než v atmosféře strachu, který my v Česku nadto máme zcela zbytečný. Jenže to by museli politici sebrat odvahu a svým voličům situaci pečlivě vysvětlit.

Autor je politický analytik

Spustit audio