Lukáš Jelínek: Boj o zklamané vládní voliče má svůj rub i líc

10. říjen 2024

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Lidé, kteří volili strany, které vstoupily do vlády Petra Fialy (ODS), a nyní jsou s nimi nespokojeni, sice zažívají zklamání, zároveň je ale možné, že právě oni budou mít klíčový vliv na rozdání karet po příštích sněmovních volbách.

Mohou se přiklonit k opozici, k urnám nepřijít, což by však mělo podobný efekt, anebo mohou dát důvěru některé z družin, které budou kritické jak ke koalici ODS, TOP 09, KDU-ČSL a Starostů, tak k jejich protivníkům z řad hnutí ANO a SPD.

Čtěte také

Ve Sněmovně po odchodu z vlády o tuto parketu stojí Piráti. Mají křídlo spíš pravicové i křídlo spíš levicové, což jim vytváří relativně stabilní pozici středové partaje. Uvidíme, co s tím udělá nové vedení, které si zanedlouho vyberou.

Ke své škodě se oslabují tím, že se mezi nimi ne a ne najít silný a charismatický lídr, který by si rychle získal sympatie voličů. Zároveň platí, že se jim vždy vedlo nejlíp, když se prezentovali coby neotřelá alternativa, sbírali protestní hlasy a slibovali, že zkorumpované konkurenty nasázejí do vězeňského autobusu.

To teď dost dobře nepůjde. Mohou se ale tvářit, že jsou rozčarováni stejně jako mnozí vládní příznivci a uchopit ty priority, na které Fialův tým zapomíná – od podpory dostupného bydlení po směřování ke vzdělanostní společnosti.

A co Kalousek?

Rozpočtovou odpovědnost by pro změnu mohla artikulovat strana, o které exministr a dnes už bývalý člen TOP 09 Miroslav Kalousek říká, že by nejlepší podmínky pro založení mohla mít zkraje příštího roku.

Čtěte také

Dál je tajemný jako hrad v Karpatech, nikoho by ale nepřekvapilo, kdyby středopravicové hlasy poztrácené Fialovou sestavou začal luxovat sám. Má k tomu zkušenosti i sebevědomí.

A aby toho nebylo málo, zrodil se v prostředí levého středu manifest Progresivní Česko.

Bývalý sociální demokrat Tomáš Petříček obklopený skupinou intelektuálů a politiků menších levicových stran v něm lobbuje za „třetí cestu“ mezi vládou a opozicí, za ambiciózní plán reforem a za dialog napříč celou zemí na bázi občanské platformy, která by pomohla překlenout propasti ve společnosti a navrátit důvěru v politiku.

Čtěte také

V manifestu není o zakládání strany nebo hnutí ani slovo, přesto je z něj cítit jak inspirace Šimečkovým Progresivním Slovenskem, tak vnímání absence levicově liberálního subjektu, který by se odlišil od Sociální demokracie, u které nelze vyloučit společnou plavbu s komunisty vodami spíše levicově konzervativními.

Mohou se najít i další, které napadne nabízet únikovou strategii pro voliče nedůvěřující Fialově vládě stejně jako Babišově s Okamurou v opozici. Ostatně i v rámci hnutí ANO najdete politiky, kteří se snaží působit konstruktivněji než otec zakladatel a hledat styčné body i s vládními formacemi.

Mandátů je ale jen 200

Mandátů ve Sněmovně je ale jen 200 a chvíle, kdy středopravicový tábor sklidil sto osm z nich, se už nemusí opakovat. Stačí si zanalyzovat výsledky klání o Evropský parlament a krajská zastupitelstva a přihodit pohled na aktuální volební preference.

Strany, které by chtěly oslovit roztrpčené koaliční sympatizanty, nemusejí za rok odejít s prázdnou. Zároveň ať si ale přiznají, že přispějí k atomizaci politického spektra a že také mohou zůstat pod pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do Sněmovny.

Lukáš Jelínek

Nemůžeme proto vyloučit scénář, ve kterém bude příští vládu místo pěti skládat třeba osm příbuzných stran.

Stejně jako scénář, ve kterém několik umírněných partají odebere Fialově čtyřkoalici hlasy, ale do poslaneckých lavic se neprobojují. V tom případě pak nechtěně otevřou dveře do Strakovy akademie Andreji Babišovi.

Autor je politický analytik

Spustit audio