Petr Fischer: Překřičí Maláčová ANO?
Chtělo by se pogratulovat bývalé ministryni Janě Maláčové ke zvolení do čela SOCDEM, kdyby ona sama ve své předvolební řeči nezpochybnila jakékoli projevy uctivé radosti. „Jsme strana, která téměř nemá voliče,“ řekla mimo jiné Maláčová, která dále popsala neviditelnost, ba směšnost svého seskupení. Proč je tedy exministryně ochotna tak pochybný spolek vést? Protože je přesvědčena, že se to vše dá změnit. Jenže právě o tom se dá úspěšně pochybovat. Gratulovat není k čemu.
Předně – kde brát voliče? Většina těch typicky sociálnědemokratických už dávno volí ANO a mají dlouhodobý pocit, že dělají dobře. Jde především o starší občany, kterým stačí, když jim lídr Babiš řekne, že nenechá odírat důchodce, a je pro příští volby vymalováno.
Čtěte také
Proč by tito lidé spokojení se svým „sociálně citlivým“ ANO najednou měli přebíhat k SOCDEM? Nedává to smysl.
Maláčová bude nanejvýš jinými slovy říkat totéž, co říkají Babiš, Havlíček či Schillerová. Svou voličskou přesvědčivost přitom ztratila už ve vládě, kde ji téma starosti o penzisty ukradlo právě ANO, které ještě v kabinetu Bohuslava Sobotky odmítalo sypat peníze do děravého penzijního systému.
Silná slova nestačí
Jana Maláčová zjevně přitvrdí rétoriku a zamíří tak na milion nespokojených voličů, kterých hlas v minulých volbách propadl. A kteří se cítí frustrováni tím, že nemají ve Sněmovně svého zástupce.
Čtěte také
Jenže tito nespokojení už jsou přebrání velkou skupinou nových protestních stran – od Přísahy, přes Stačilo!, po Motoristy, PRO a mnoho dalších. SOCDEM sem přichází pozdě a může nanejvýš paběrkovat.
Silnější slova nestačí. Bojovat proti „zbídačování“, jak emotivně slibuje nová šéfka, je málo. Proti němu dnes bojuje kdekdo. Bez toho, aby se zamýšlel nad tím, jestli a v jakém smyslu je to pravda.
Silnější rétorika nevadí, pokud je opřena o fakta. Jinak řečeno: pokud z ní kromě emocí vyhnaných ke krajnosti ještě něco hmatatelného zbývá.
Na levé, řekněme sociálně citlivější straně politického spektra chybí někdo, kdo by věcně a rozumově argumentoval. Přehánějících excitovaných křiklounů, se kterými se nediskutuje, nýbrž pouze přeřvává, je tu už dost.
Čtěte také
Samoúčelné přitvrzení rétoriky je nakonec přesně tím, co SOCDEM ponechá mezi směšnými politickými spolky, které ve snaze o získání voličů překročily všechny své zásady a tradiční postoje, které vždy vycházely z limitů liberální demokracie s funkčně regulovaným kapitalistickým systémem.
Silnou sociální politiku nelze například prosadit bez ekonomické racionality, kterou se „politika emocionálního přehánění“ neobtěžuje, ať už jde o ANO, Stačilo! nebo SPD.
SOCDEM nemůže být v tomto smyslu „antisystémová“, jsou-li antisystémoví de facto už i Babišovi zruční sofističtí rétoři.
Jana Maláčová možná věří tomu, že překřičí Babišovo ANO. Přesvědčit sociálně citlivé lidi ale také znamená, dát jim naději, že za slovy, úsměvy a sliby starosti je něco pevnějšího a reálnějšího než jen líbivá emoce.
Využít pocity k práci rozumu, to je cesta, na které se voliči teprve rodí a přicházejí vždy až s jistým zpožděním.
Nová předsedkyně zatím nevypadá na to, že by se jí chtělo na rozumné voliče čekat. Uvidíme, co přinese snaživý sběr těch excitovaných…
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
