Lukáš Jelínek: Vládní krize nemají vést k posilování vlivu prezidenta

1. říjen 2024

Jak nestálé jsou písky tuzemské politiky už prezident Petr Pavel zakusil, když se snažil přimět vládu a opoziční hnutí ANO k dohodě nad penzijní reformou. Vyznění patálie nad souhlasem či nesouhlasem babišovců s prodlužováním důchodového věku asi jde popsat rčením „za dobrotu na žebrotu“.

Od té doby se Pavel do žádného podobného dobrodružství nepustil. Snaží se o zachování konsensu nad zahraniční politikou – to se vcelku daří –, ale jinak se spíš drží zpátky. Ať už při jmenování a odvolávání ministrů, nebo na pozadí mimořádných událostí, jakými byly povodně.

Čtěte také

Umí být ve správné chvíli na správném místě, ale nijak zvlášť na sebe neupozorňuje. O to vděčněji jsou pak přijímány jeho glosy například k potýkání se Ukrajinců s ruskými agresory.

Čerstvá vládní krize, první pořádná od vzniku Fialova kabinetu, už ale od prezidenta vyšší aktivitu vyžaduje. A poněvadž máme s jeho předchůdci Václavem Klausem a zejména Milošem Zemanem dost nepříjemné zkušenosti, aspoň co se snahy ohýbat Ústavu týká, je současný prezident bedlivě sledován, jestli se i on nepokusí přihřát si vlastní polívčičku.

Prezident zvedá obočí

Minulý týden trávil Petr Pavel spolu s ministrem zahraničí Janem Lipavským na půdě Organizace spojených národů. Jakmile přišla z Česka zpráva, že premiérem odvolaný ministr a předseda Pirátů Ivan Bartoš oznámil demisi všech svých spolustraníků na vládní posty, zvedl prezident obočí.

Čtěte také

Z jeho reakce šlo odtušit, že zejména odchod Lipavského by měl za zbytečné zahrávání si s kontinuitou zahraniční politiky. Nejspíš to se šéfem diplomacie probíral i mezi čtyřma očima, každopádně newyorská odezva na pražské události vyzněla tak, že by neměla být lámána hůl nad variantou, podle které by Lipavský zůstal ve vládě jako nestraník.

Zároveň ale Petr Pavel – a to je podstatné – veřejně slíbil, že se bude držet Ústavy. Ta říká, že „prezident jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi.“ Manévrovací prostor má tedy hlava státu úzký.

Čtěte také

Přirozené je, že chce být informována o názorech jednotlivých stran a jejich lídrů. K tomu sloužily pondělní hradní schůzky. Další možností je pozvat si končící ministry a optat se jich, jestli na demisi trvají. Pokud ano, měl by prezident v souladu s Ústavou urychleně konat, a to bez toho, aby vymýšlel svá vlastní kreativní řešení.

Není důvod podezřívat Petra Pavla z podobných pokusů, přesto by nepřekvapilo, kdyby mu kdesi hluboko v hlavě šrotovala myšlenka, že by si mohl vzít nad obsazením resortu zahraničí jakýsi patronát.

Jak to bývá zvykem v zemích se silnějším postavením prezidenta. Zvlášť, když se sám o zahraniční i bezpečnostní témata zajímá a je se současným ministrem dokonale sehraný.

Stabilita vs. Ústava

Když ale položíme na jednu misku vah stabilitu vládnutí a zahraniční politiky a na misku protilehlou ústavní principy, jejichž posláním je dlouhodobá ochrana ústavního systému, ke kterému patří i dodržování vytyčených rolí, musí jednoznačně převážit druhý akcent.

Čtěte také

Petr Pavel by měl rozhádané politiky vést k ochlazení horkých hlav a do emotivních mezistranických půtek vnášet důraz na racionalitu a odpovědnost k zemi a občanům.

Už jen proto, že i ti, kteří se dnes častují ošklivými příměry, se spolu budou dál potkávat přinejmenším v útrobách parlamentu.

Lukáš Jelínek

K posílení prezidentovy autority i v domácí politice totiž nemusí nutně vést takové řešení krize, na které sám vydělá.

Úplně postačí, když na pozadí stále četnějších politických šarvátek zůstane férovým, předvídatelným a srozumitelně komunikujícím ústavním aktérem.

Autor je politický analytik

Spustit audio