Luboš Palata: Orbán a Salvini, vrána k vráně sedá

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zleva Maďarský premiér Viktor Orbán a italský ministr vnitra Matteo Salvini
0:00
/
0:00

Viktor Orbán ušel politicky hodně dlouhou cestu, říkal jsem si, když jsem ho v úterý večer viděl, jak si plácá po zádech s Matteem Salvinim, italským ministrem vnitra a šéfem strany Liga, které se teprve několik let neříká neofašistická.

Já pamatuji Orbána jako vlasatého maďarského vlastence, který v létě roku 1989 sympaticky provokoval na pohřbu Imre Nagye tady v Česku neslýchanými požadavky, jako byl okamžitý odchod sovětských vojsk z Maďarska. Orbánův Fidesz jako prozápadní liberální strana, podporovaná americkým filantropem Georgem Sorosem, pak čeřila vody maďarské politiky počátku 90. let.

Thomas Kulidakis: Politická budoucnost na cestě z Itálie

Viktor Orbán a Matteo Salvini

Starověký cestovatel se na Apeninském poloostrově mohl spolehnout na systém silnic, které ho vždy dovedly do Říma.

Orbán byl sympatický i jako pětatřicetiletý premiér budapešťské vlády, když se v roce 1998 dostal poprvé k moci. Ale účast nacionalistické Nezávislé malorolnické strany ve vládě ukazovala, že Orbán se od konce 80. let hodně posunul, stejně jako to ukazovaly mnohé kroky jeho vlády, jež neměly s dávným liberalismem nic společného.

Když potom dvakrát po sobě prohrál s levicovo-liberálním táborem volby, posunul se ještě víc doprava a k populismu hrubého zrna přidal i vyhraněný národně-konzervativní tón. V tomto duchu přijal po roce 2010 novou ústavu a mnohé další zákony, včetně těch, které rozdaly maďarské pasy Maďarům žijícím za hranicemi Maďarska.

Co už je všem dlouho jasné

Další posun v populismu prodělal Orbán během uprchlické krize před třemi roky. Nejdříve nezvládl uhlídat schengenskou hranici Maďarska a s odchodem několika set tisíc nelegálních migrantů ho musela zachraňovat německá kancléřka Angela Merkelová.

Robert Schuster: Evropskou unii čeká zkouška Viktorem Orbánem

Viktor Orbán

Přesvědčivé vítězství premiéra Viktora Orbána v maďarských parlamentních volbách vyvolalo v celé Evropě reakce zdaleka překonávající pozornost, jaká bývá obvykle věnována volbám ve státech srovnatelné velikosti.

Když Orbán tímto způsobem „přerozdělil“ své migranty a zadrátováním splnil své závazky při střežení schengenské hranice, vyhlásil boj nelegální migraci i přerozdělování migrantů a současně okrajoval maďarskou demokracii. Stále však hrál hru na dobrého křesťanského demokrata, který je z jedné rodiny s Angelou Merkelovou a hlavním proudem evropské politiky.

Když mu bylo vyčítáno, že zašel moc daleko mimo rámec demokracie a to i té křesťanské, udělal jeden, dva kroky ústupků a pokračoval ve slušné společnosti dál.

Nově uzavřeným bratrstvím se Salviniho Ligou, mimochodem partnerské strany SPD našeho Tomia Okamury, překročil Orbán další rubikon. Bude zajímavé sledovat, v jaké skupině bude Orbánova strana kandidovat v jarních volbách do Evropského parlamentu, případně ke které se jeho Fidesz po volbách přidá.

Luboš Palata

Troufám si tvrdit, že když populisticko extrémně pravicové síly uspějí, nebude si tam Orbánův Fidesz váhat v rámci Evropského parlamentu přesednout. Pokud se tak stane, bude to ale vlastně jen potvrzení toho, co už je všem, kteří Viktora Orbána a jeho stranu sledují, dlouho jasné.

Autor je redaktorem MF DNES