Thomas Kulidakis: Politická budoucnost na cestě z Itálie
Starověký cestovatel se na Apeninském poloostrově mohl spolehnout na systém silnic, které ho vždy dovedly do Říma.
Pro naši dobu a hlavně budoucnost Evropské unie je ale důležitější, kam vedou cesty, které v Itálii nekončí, ale naopak začínají. Z naprosto logických důvodů je pro nás dnešek významný návštěvou premiéra Babiše, který vyslyšel výzvu italského protějšku ke státní návštěvě a migraci. Vyrazil tedy na cestu začínající v Itálii, končící na Maltě, která dokáže jeho ochotu postavit se čelem i představitelům států stojících v první linii migračních tlaků na Evropskou unii.
Thomas Kulidakis: Knížecí rady k migraci českého premiéra Babiše
Premiér Andrej Babiš se jen tak něčeho nezalekne. Důkazem je odvaha, s jakou je ochotný vstoupit do jámy lvové na jihu Evropy. V Itálii i na Maltě bude moci statečně zopakovat své „ne“ byť jedinému migrantovi na české půdě.
V budoucnu se tedy můžeme těšit, že nás Andrej Babiše mnohokrát oblaží svými zkušenostmi z první ruky. Tedy toho, co viděl společně se svou delegací, v doprovodu suity hostitelské. Od cesty je zbytečné očekávat nějakou výraznou změnu, což ví i náš ministerský předseda. Jeho chystaný český plán pro celou unii bude prý přesahovat desetiletí, takže bezprostřední řešení není.
Pro celkovou atmosféru v Evropské unii je ale určitě dobré, že jsou politici zastávající opačné pozice jednat. Představitelé Malty, Itálie i České republiky se sice nemusí shodnout, ale už jen samotné rozhovory skýtají šanci na dosažení vzájemného pochopení a porozumění kořenů jednotlivých postojů. To je první krok k nalezení kompromisu.
Je potřeba ho najít mezi požadavkem Itálie a dalších států, které po České republice chtějí, aby přebírala dobrovolně žadatele o azyl k posouzení jejich oprávněností zůstat na straně jedné. Na straně druhé mezi rezolutním postojem my jsme sice slíbili, že pomůžeme dobrovolně, ale to znamená vůbec.
Se spojenci se porvat o kořist
Snad nejlepší výsledek by bylo celoevropské zhodnocení ekonomických potřeb jednotlivých států a krátkodobá pracovní víza tvořící legální cestu do Evropy. Takové řešení ale zatím patří do sfér politické science fiction.
Robert Schuster: Salvini a spol. nemohou mít zájem na řešení migrace. Přišli by o téma
V Itálii minulých dní bylo možné narazit na dvě osobnosti, které vyplnily tamní mediální prostor.
Pro atmosféru a budoucnost celé Evropské unie je ovšem důležitější jiná schůzka. Levicová část italské vlády, tedy Hnutí pěti hvězd o ní tvrdí, že není žádným způsobem na vládní úrovni. Liga souhlasí a tak její šéf a stávající ministr vnitra Matteo Salvini zkrátil svou dovolenou. Místo fotek na sociálních sítích se vzkazy o záchraně Evropy, pivem a rybami se italský pravicový politik dnes schází s maďarským premiérem Viktorem Orbánem.
Z hlediska migrace mezi nimi teoreticky nemůže být větší rozdíl. Orbán i navzdory soudním procesům na unijní úrovni nepřevzal z Itálie a Řecka v rámci kvót nikoho. Salvini chce, aby si běžence brali jiní. Přesto prý je mezi nimi souznění. Jak říká Salvini, Orbán chce důsledně chránit hranice a to italský bijec také. Skutečnost je ale mnohem prostší.
Viktor Orbán přijíždí v roli mentora, zkušeného politika, který dokázal s Evropskou unií a ostatními státy vyběhnout už na tolik způsobů, že by mohl psát učebnici. Dokáže sladkými slovy loudit dotace, kontrolovat média v Maďarsku, neplnit kvóty, vzdorovat Evropskému soudnímu dvoru a stále se držet v nejmocnější politické skupině v Evropském parlamentu.
Salvini má našlápnuto dobře, ale proti Orbánovi je novic. Proto se chce přiučit, s přítelem z rozumu v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu změnit politické poměry v celé unii, a pak se až s bývalými spojenci porvat o kořist.
Když říkám kořist, myslím nás všechny i naši budoucnost Evropy bez hranic, založené na principech liberální demokracie a humanismu. Paradoxní je, že zabránit mu v tom může jen Hnutí pěti hvězd, Macronův populistický liberalismus, nebo třeba řecká Syriza.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
