V Itálii minulých dní bylo možné narazit na dvě osobnosti, které vyplnily tamní mediální prostor.
První byl portugalský fotbalista Cristiano Ronaldo, který coby několikanásobný nejlepší hráč planety přestoupil ze španělského Realu Madrid do italského Juventusu Turín. A hned za ním následoval současný italský ministr vnitra a šéf kdysi separatistické strany Liga Matteo Salvini.
Zatímco euforii okolo Ronalda pomalu ale jistě vystřídalo očekávání, jestli jeho příchod skutečně může nejbohatšímu italskému klubu přinést potřebné góly a nakonec tolik očekávané úspěchy v evropských pohárových soutěžích, projevuje Salvini tah na branku úplně jiného druhu.
Tím, že prakticky neuplyne dne, aby nepřiložil nějakým prohlášením nebo nápadem polínko do ohně migračního tématu, dokázal na sebe dokonale strhnout veškerou pozornost médií i veřejnosti. Tu zakázal lodím humanitárních organizací vplout do italských přístavů, pokud měly na palubě uprchlíky zachráněné ve Středozemním moři, jindy zase káral ostatní členské státy Evropské unie, že jsou s Itálií nesolidární, když odmítají přebírat běžence, a tím odlehčit napjatou situaci v italských uprchlických táborech.
Zkraje tohoto týdne se zdálo, že nepotrvá dlouho a v Itálii vznikne nová vláda, odvrátí se hrozba opakovaných parlamentních voleb, a tím i obavy z dalšího vývoje třetí největší ekonomiky v eurozóně.
Nejnověji přišel s návrhem snížit finanční dávky pro běžence na nejnutnější minimum, čímž může sledovat dva cíle. Buď zmenšit atraktivitu Itálie pro ty uprchlíky, jež Salvini a spol. označují za ekonomické migranty. Anebo ty, kteří již v zemi pobývají, nepřímo motivovat, aby Itálii opustili a šli jinam do Evropy.
Salvini dokázal díky tomu během pár týdnů, jež uplynuly od jmenování nové vlády, zcela zastínit nejenom formálního premiéra, Giuseppe Conteho. Především pak ale koaličního partnera, populistické Hnutí pěti hvězd, které do koalice vstoupilo jako formálně hlavní vládní strana, teď ale často všemi možnými způsoby bojuje o veřejnou pozornost. Salvinimu naproti tomu jakoby pouze stačilo dát každý ze svých nápadů na sociální sítě a o další publicitu se již starat nemusí.
Pokud neudělá žádnou chybu, která by ho zkompromitovala, může Salviniho hvězda nejenom v italské, ale i v evropské politice v příštích měsících zazářit ještě víc. S ním a jeho stranou totiž pevně počítá Stephen Bannon, někdejší hlavní stratég amerického prezidenta Donalda Trumpa a zakladatel radikálně-konzervativního serveru Breitbart. Ten hodlá vybudovat celoevropskou alianci populistických stran a právě Salviniho Liga se má stát jejím základním stavebním kamenem.
Na 450 lidí, kteří byli před několika dny zachráněni ve Středozemním moři, se nakonec mohlo vylodit v sicilském přístavu Pollazo. Rozhodla o tom vláda v Římě.
Prvním Bannonovým cílem je uspět při volbách do Evropského parlamentu na jaře příštího roku, a to způsobem, který by zničil tamní desítky let fungující politická spojenectví, a fakticky vnitřně rozložil jedinou evropskou instituci volenou přímo jejími občany.
Jestli je něco takového reálné, se musí teprve ukázat. Kromě migračního tématu, případně nenávisti k „Bruselu“, toho není moc, co by zmíněné strany spojovalo. Pokud samozřejmě pomineme možné financování od sponzorů z Východu.
Každá z nich chce hájit především zájem svého vlastního národa a mantinely jejích možností tím pádem končí tam, kde začíná národní zájem někoho dalšího. V zájmu Salviniho a spol. tak musí nutně být udržovat při životě strach migrace. To ale na druhou stranu také znamená, že nějaká skutečná řešení tohoto problému, která obstojí v praxi a budou trvale udržitelná, od nich čekat nelze.
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
