Thomas Kulidakis: Knížecí rady k migraci českého premiéra Babiše
Premiér Andrej Babiš se jen tak něčeho nezalekne. Důkazem je odvaha, s jakou je ochotný vstoupit do jámy lvové na jihu Evropy. V Itálii i na Maltě bude moci statečně zopakovat své „ne“ byť jedinému migrantovi na české půdě.
Jelikož my jeho názory velmi dobře známe, není třeba si je znovu připomínat. Ostatně Andrej Babiš moc dobře ví, co říká a proč to říká. Kdyby to tak nebylo a neoplýval by schopností plout s větrem populárních názorů v plachtách, nebyl by šéfem Strakovy akademie ani nekraloval žebříčkům obliby politiků.
Lukáš Jelínek: Babiš se pasoval na lídra protimigrační agendy
„Západní Evropa páchá sebevraždu. Ničí to, co naši předkové po generace budovali, naši kulturu, způsob života, hodnoty. My musíme být principiálně proti nelegální migraci. Nepřijmeme ani jednoho nelegálního migranta.“ To jsou slova premiéra Andreje Babiše pro aktuální vydání časopisu Týden.
Beze zbytku je tedy možné říci, že v Itálii a na Maltě bude reprezentovat české veřejné mínění, které se srazí s veřejným míněním našich unijních partnerů. Není tedy na škodu se na celou věc podívat také jejich očima.
Zamyslet se, jestli je možné, aby je český předseda vlády svými názory na migraci konečně osvítil a změnil dosud neblahý vývoj. U nás se mu říká „vždyť my máme pravdu, a oni nám jen nerozumí“.
Tak za prvé, premiér Andrej Babiš už dlouho vykládá, co by se mělo, co je žádoucí. Problém je, že neříká, jak toho dosáhnout. Jestli tedy umně zapěje našim partnerům sloku své písničky, obsahující slova „je třeba pomáhat na místě a uzavřít dohody se zeměmi v Africe“, bude to pěkná podívaná.
Každý dobrý skutek po zásluze potrestán
Možná se Italové a Malťané udeří do čela a zbožně vydechnou pohnutí dojetím nad náhlým prozřením. Spíše ale podotknou, že to je dobrý nápad, akorát má malou chybičku. Co dělat, když ty africké státy prostě nechtějí.
David Klimeš: Babišova migrační cesta do pekel bude pěkně drahá
Cestou do pekel není, že necháte v Itálii přezkoumáte nároky na azyl. Cestou do pekel je, pokud ekonomika těžící z volného pohybu zboží ukazuje na partnery vztyčený prostředníček.
Andrej Babiš také může zopakovat svou tezi, jak je třeba chránit námořní hranici a místo peněz Frontexu dát finance unijním státům na březích Středozemního moře. O potřebě chránit hranici jistě není sporu a asi ani tentokrát nezpůsobí prozření. Jen se možná opět doposud nevědomí jihoevropští partneři mohou dotázat, jak se tedy vyrovnat s mezinárodním právem.
Podle něj je třeba lodi v nouzi pomoci a dopravit ji do nejbližšího přístavu. Navíc na moři plot nepostaví.
Také může Andrej Babiš, šéfující zemi s nejnižší nezaměstnaností, které chybí pracovní síly, povykládat o naší ochotě posílat vybavení, neboli třeba deky, policisty a nějaký ten milionek.
Thomas Kulidakis: Jak se Andrej Babiš nemýlil v migrační politice
Když Andrej Babiš vysvětloval svou neúčast na nedělní schůzce k migraci v Bruselu, měl v jedné věci pravdu. A to, že hrozí vytvoření paralelní Rady Evropské unie.
Možná se ale dozví, co ví z místa každý. Deku si může strčit za klobouk, protože rozhodují počty. Když tedy naše detenční zařízení zejí prázdnotou a stráže v nich se v přírodě nudí, proč nevyřídí pár žádostí o azyl tam? A pak neukáže, jak že se tedy správně odmítnutí migranti vrací do zemí původu?
Možná se i od Jihoevropanů dostane na klasickou tezi o solidaritě, která nemůže být jednosměrná. Penízky by se Babišovi čerpat z unie chtělo, mluvit o její zásadní roli pro budoucnost České republiky a partnerům pomoci vyřizováním žádosti o azyl už ne?
Čímž se dostáváme k tolikrát opakovanému názoru ve starších členských zemích. Státy jižní Evropy věděly, že po přijetí východní Evropy přijdou o část peněz z dotací, ale nechaly postkomunistické země do Evropské unie vstoupit. Holt, každý dobrý skutek po zásluze potrestán. Tak tak nějak se na jihu mohou cítit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
