Luboš Palata: Jižní Slovensko

23. březen 2013

Největší audioportál na českém internetu

Názory a argumenty | Foto: Český rozhlas

Luboš Palata: Jižní Slovensko

Jih Slovenska se zdá z Prahy daleko. Doba, kdy skoro všechna rajčata, papriky a melouny, které se daly v Praze koupit, pocházely z tohoto úrodností Bohem požehnaného koutu země, je už tak daleko, že si na to vzpomene jen málokdo. Češi přitom tuto část Slovenska ovlivnili v moderní době více, než kterýkoli jiný národ, samozřejmě s výjimkou samotných Slováků a Maďarů.

A rozhodně nejen tím, že jsme tuto oblast, stejně jako celé dnešní Slovensko v dnes už skoro válce s Maďarskem dobyli a obsadili. Když se totiž po sedmiletém intermezzu toto území vrátilo v roce 1945 od Maďarska zpět obnovenému Československu, nenapadalo tehdejší české a slovenské politiky nic lepšího než i tamní Maďary zahrnout do Benešových dekretů a označit je jimi stejně jako sudetské Němce jako kolaboranty a zrádce.

Z toho vyplývalo, že byli připraveni o majetek i o československé občanství. Stali se z nich, když ne zcela bezprávné osoby, tak lidé druhého řádu, které dokonce naložili na náklaďáky a do dobytčáků a desítky tisíc jich odvezli na práci do Čech. Často, paradoxně, do vyhnáním Němců uvolněného pohraničí.

Záměr vyhnat Maďary z jižního Slovenska podobně, jako byli vyhnání Němci z Česka, nevyšel, protože spojenci sami pochopili, že dávat na roveň nacistické Německo a Maďarsko je prostě příliš a odsun Maďarů z jižního Slovenska neschválili. Neschválil ho ani Stalin a Sovětský svaz, což bylo v tehdejším mocenském uspořádání hlavní.

Maďaři proto s výjimkou necelých sto tisíc, kteří se odstěhovali v rámci výměny obyvatelstva, na Slovensku zůstali. A po roce 1948, kdy Stalin už nechtěl žádné rozbroje, jim byla vrácena i občanská práva. Cejch Benešových dekretů a kolaborantů a zrádců jim ale zůstal.

Dnes se zdá, že by Ficovo Slovensko a Orbánovo Maďarsko mohli spolu toto téma konečně uzavřít. Dobrá vůle i tak trochu nutnost, předvést Evropě nějaký pozitivní úspěch, je na obou stranách. Tak trochu se ale čeká, co na to Praha. Naštěstí i tady v Praze se mnohé pohnulo správným směrem, největším krokem vpřed od smutné minulosti byl pak projev premiéra Petra Nečase k bavorským poslancům.

Mezi Slovenskem a Maďarskem nejde jen o nějakou slovenskou omluvu, jde o to, aby i Maďaři našli způsob, jak slovenskou omluvu něčím vyvážit. Při troše dobré vůle se jistě něco takového najde, třeba, kdyby se Budapešť omluvila za maďarizaci Slováků v posledních desetiletích Rakouska-Uherska, kdy Slováci opravdu jako národ téměř zanikli. V naší části Evropy se u každého národa něco, za co by se mohl svým sousedům omluvit, vždy najde, tedy když se chce.

Není to samozřejmě jednoduché, ale Orbán a Fico, kteří disponují ve svých parlamentech dostatečnou silou, by toho mohli být schopni. My tady v Praze, kteří si už na tu jak dlaň rovnou, v létě rozpálenou, vínem, kukuřicí a slunečnicí oplývající krajinu téměř nevzpomínáme, bychom Slovákům a Maďarům měli aspoň držet palce. Protože pokud si Maďaři a Slováci spolu tuto s námi spojenou minulost mezi sebou urovnají, smyjí tím trochu té viny i z nás, z nás Čechů. A v té naší střední Evropě zmizí další důvod neklidu, výčitek a špatného svědomí. Jihoslovenská nížina, kterou jak tepna protéká mohutný Dunaj, by si takové smíření po staletí zasloužila.

autor: pal