Lituju, že jsem se vrátila do Čech. Příběh Dory Peškové rozené Steinové

31. březen 2013

Když 15. dubna 1945 dorazili vojáci britské armády do koncentračního tábora Bergen Belzen v Dolním Sasku, našli třináct tisíc mrtvých nepohřbených těl a šedesát tisíc vězňů, kteří byli často také blíž smrti než životu. Mezi nimi i sestry Doru a Gitu Steinovy, židovské dívky z Karlových Varů.

Dora (provdaná Pešková) je hlavní hrdinkou nedělních Příběhů 20. století. Narodila se v lednu 1921 v německy mluvící rodině obchodníka s obuví - a o domov přišla už v roce 1938, poté, co nacisté zabrali české pohraničí. Tehdy byli Steinovi čtyři: otec Vilém, maminka Elsa, dcery Gita a Dora. Čekal je typický osud židovské rodiny: protektorátní degradace na „ne-občany“, deportace do Terezína a pak dál „na východ“.

Dora přijela do ghetta v září 1942, pracovala jako ošetřovatelka starých lidí. V prosinci 1943 transportovali celou rodinu Steinových do Osvětimi-Birkenau. Otec Vilém Stein ve vyhlazovacím táboře záhy zemřel, maminka Elsa ho přežila o několik měsíců. Gita s Dorou prošly tzv. selekcí, při níž esesák rozhodoval, kdo skončí v plynové komoře a kdo ještě může být užitečný, tj. může být převezen na práci. Dora vzpomíná:

„Máma k té selekci samozřejmě ani nešla, tu už by nevzali. Já jsem jít musela, jenže jsem měla tak oteklé nohy, že mne vrátili. Sestra mne donutila, abych to zkusila ještě jednou, a zachránila mne pak lékařka, vězenkyně, česká židovka. Ona se na mě tak koukala a říkala: ,Co máš s těma nohama?‘ – ,Já jsem měla tyfus.‘ A ona: ,To neříkej. Umíš německy?‘ – ,Jo, umím.‘ – ,Hele, řekni mu, že jsi spadla z palandy a že já jsem řekla, že za dva tři dny to bude dobrý.‘ Já jsem to pak před esesákem vykoktala a kupodivu jsem prošla.“
Sestry Steinovy byly odvezeny do rozbombardovaného Hamburku a nakonec, těsně před koncem války, deportovány do koncentračního tábora Bergen Belzen: „Byl to nejhorší lágr. Vyhodili nás tehdy z vlaku a dál už se o nás nikdo nestaral. Pamatuju si to pole mrtvol: venku, vevnitř, na hromadách, všude mrtví. Živí leželi mezi nimi.“

Dora Pešková 1941

Dora Steinová se po válce nechtěla vracet do Čech: nikoho tu neměla, nikdo kromě sestry nepřežil. V roce 1945 jí úředník na radnici nevydal „osvědčení o národní spolehlivosti“, protože byla z německého prostředí. Nemohla tedy studovat, vdala se, ale po roce 1948 ukradl komunistický aparát jejímu muži (také přežil Osvětim) rodinnou továrnu a vyměřil mu „milionářskou dávku“. Dnes je Doře Peškové před devadesát let, žije v domově pro seniory na Hagiboru a říká: „Neměla jsem hezký život. A vždycky, když to vypadalo líp, přišla nějaká další rána…"

autor: adr
Spustit audio