Lída Rakušanová: Státní maturity u nás a v Rakousku
Nejsme pokusní králíci, křičely včera v centru Prahy stovky středoškoláků na protest proti zavádění státních maturit od příštího roku. Je to podle ministerstva školství tentokrát už hotová věc.
S tím, že studenti mají možnost si je na podzim zkusit nanečisto. Dodejme, že ovšem jenom tam, kde se školy na generálku na státní maturity vůbec přihlásily. Mnozí učitelé ji totiž považují za ztrátu času a vyhazování peněz a studenti ji, jak je vidět, považují za vyloženě nefér. Mají pravdu. Nefér je totiž přinejmenším to, že byla zavedena v jejich případě bez jakékoliv přípravy a marně se ministerstvo hájí tím, že se státní maturity přece připravují už čtrnáct let. Zapomíná přitom totiž říct, že se to dělo hlavně v hloubi ministerských kuloárů a následně v poslaneckých lavicích, kde se pak termín zavádění soustavně odkládal. To, co se dnes děje ve školách, je skličující a ministerstvo si to mohlo snadno ušetřit. Stačilo totiž udělat to tak, jako například v sousedním Rakousku.
Tam státní maturity, říkají jim tam maturity centrální, také zavedli. Ovšem, jak vysvětlil profesor Liessmann, přední rakouský odborník na vzdělávání pedagogů, který v Praze včera obdržel cenu Nadace manželů Havlových Vize 97, se čtyřletým předstihem. Jinak by to podle jeho slov přece ani nešlo. Vždyť, chci-li zavést maturitu podle nových norem, kdy se má zkoušet učivo, dejme tomu, za poslední čtyři roky, musím dát žákům i učitelům šanci, aby se s kladenými požadavky seznámili v praxi, což znamená, že od ročníku, kdy je do škol zavedu, mohou první maturanti podle nich skládat zkoušky právě až za čtyři roky.
Připravit se totiž musejí nejen oni, ale i učitelé, kteří musejí jinak strukturovat látku. V Česku se ale studenti neměli možnost s nároky, které na ně budou kladeny, v praxi seznámit a proto se bouří. A bouří se i pedagogové. Jeden z nich, učitel češtiny Jaroslav Cempírek, to v Jindřichohradeckém deníku nedávno formuloval tak, že po odborné stránce reagují on i jeho kolegové, jakoby zjistili, že jim někdo právě naimplantoval zhoubný nádor. Počáteční šok, píše pan profesor, se změnil v aktivní obranu, kdy třeba kolegové z českobudějovického biskupského gymnázia napsali petici s důkladným odborným rozborem nevhodnosti nového systému.
Nový ministr nikde nepředstoupil před veřejnost se skupinou nadšených pedagogů, která by nové maturity podpořila. Takhle diktátorsky s námi naposledy jednali snad jen komunisté při organizaci spartakiády, píše učitel. I rakouský profesor Liessmann se ale na nový systém dívá se smíšenými pocity. Na jedné straně sice rozumí, proč se to zavádí, cílem je dopracovat se k jednotnému standardu, aby byla srovnatelná úroveň ve všech zemích, například ve Francii je centrální maturita už dlouho. A v mnohých spolkových zemích Německa také. Na druhé straně je to ale podle profesora Liessmanna také krok směrem k omezování individuálních možností.
Očekávat totiž lze, že se všechno koncentruje jenom na prostřední úroveň. Vyučování se stane stále víc jen přípravou na tuhle centrální zkoušku na úkor profilování škol a podpory talentovaných mladých lidí. Právě u takových oborů, jako je mateřský jazyk, literatura, ale i přírodní vědy, kde jde o rozdílná hlediska, individuální podpora žáků utrpí. Ideální koncepcí, samozřejmě podle Liessmanna, je mít srovnatelnou normu a zároveň i individuální podporu, ale v praxi se ukazuje, že podstatná je nakonec hlavně ta maturita. A když je jasné, že existují centrální požadavky na to, co je třeba umět, tak většina času padne právě jen na splnění těchto požadavků. "Když skončil komunismus", napsal profesor češtiny Cempírek do Jindřichohradeckého deníku, "vrhnul jsem se nadšeně se žáky na tvůrčí psaní, rozvoj svobodného myšlení.
Studenti psali vlastní povídky, tvořili vlastní divadla a celý systém jsem pak popsal i v odborném časopise. Nové maturity mě přesvědčují, že jsem se mýlil, že to byla blbost, že potřebujeme prefabrikovaného orvelovského jedince, jenž nevybočí z řady, neprojeví talent a originalitu. Tuhle byl důvod," uzavírá pan učitel, "proč se mi letos do školy poprvé vůbec nechtělo."
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka