Lída Rakušanová: Řecko příkladem?

Na počet obyvatel je Řecko s 11 a půl milionem lidí více méně srovnatelné s ČR. V Řecku stojí provoz veřejnoprávní televize a rozhlasu s 2 600 zaměstnanci v přepočtu na koruny skoro 8 miliard ročně. Televizní a rozhlasové poplatky platí Řekové automaticky v rámci účtu za elektřinu.

U nás zaměstnává ČT podle svých údajů přes 2 800 lidí a ČRo téměř 1 500. Na svůj provoz potřebuje ČT kolem 7 miliard, zatímco ČRo zhruba miliardy dvě. Zdůraznit je třeba, že obě zdejší veřejnoprávní instituce udávají ve svých bilancích už řadu let vyrovnaný rozpočet. Vystačí si s poplatky a s výnosy z vedlejších činností, které jim povoluje zákon. Stát na ně tedy nedoplácí nic.

Přesto se v českém parlamentu, stejně jako na internetových fórech čas od času diskutuje o tom, zda veřejnoprávní média nejsou zbytečný luxus. Zbraní bývá ve srovnání se soukromými médii kromě argumentu o podstatně vyšším stavu zaměstnanců především sledovanost. Ta by sice podle definice veřejnoprávnosti neměla být prvořadá, ale na druhé straně ji veřejnoprávní média nemohou pominout, protože by tím jen nahrála svým odpůrcům. Vyrovnat se s tímto rozporem musejí dotyčné instituce všude v Evropě. Ale přes všechny výhrady bývají garantem objektivního zpravodajství a kvalitních vzdělávacích pořadů. Nebo alespoň mají reálnou šanci jím být.

Především z tohoto důvodu je řecký příklad nebezpečný. A dvojnásob nebezpečné je, že u něj asistovali zástupci tzv. Trojky, tedy Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. V Aténách převedli, že na oltář úspor klidně obětují i jeden ze základních předpokladů demokracie. Řecko tak může být všude. I u nás.