Lída Rakušanová: Obrana institucí se týká všech

Instituce se ale neochrání samy od sebe. Jedna po druhé se položí, když je veřejnost nechá napospas mocným.

Kancléř Mynář není žádný viceprezident, nemá se co scházet se soudci, kritizuje Benda (ODS)

• Upravit
• Smazat

Sněmovní podvýbor pro justici se bude ve středu zabývat podezřeními, že se lidé z Kanceláře prezidenta republiky dlouhodobě snaží ovlivňovat rozhodování soudů. Informace z médií potvrdili i někteří soudci, když připustili, že měli schůzky s prezidentem Milošem Zemanem nebo jeho kancléřem. Právě Vratislav Mynář je na večerní jednání pozván.

Ve své knize „Dvacet lekcí odboje proti tyranii“ uvádí americký profesor Snyder příklad osudu Židů v Hitlerově Německu. Nacisté se od svého nástupu k moci netajili tím, co s nimi hodlají udělat.

Němečtí Židé si ale nedovedli představit, že by to bylo možné. Že by to instituce jako říšský prezident, parlament nebo politické strany mohly dovolit. Přesto se na konci roku 1933 stal z Německa stát jedné strany, kde byly instituce jen kulisou moci. A v referendu pro to hlasovali i mnozí Židé v naději, že si svým loajálním gestem nový režim zaváží.

Pro příklady ale nemusíme chodit tak daleko. V roce 1946, v prvních svobodných volbách po válce, získali v Československu nejvíc hlasů komunisté. Do dvou let zglajchšaltovali instituce a nastolili na dalších 40 let režim, který brutálně likvidoval údajné třídní nepřítele i vlastní soudruhy.

Začátkům snaž se čelit

V těchto dnech se opět ukázalo, že navzdory třiceti letům demokracie není nezávislost institucí, konkrétně soudů, ale i médií, samozřejmostí ani v České republice.

Petr Hartman: Ví prezident, že nežijeme v době komunistické justice?

• Upravit
• Smazat

Nežijeme v době komunistické justice, prohlašuje mluvčí prezidenta republiky. Měl by to často opakovat Miloši Zemanovi a Vratislavu Mynářovi.

Obě instituce jsou jak prezidentovi, tak premiérovi, už řadu let evidentně solí v očích. Oba mluví o nezávislých médiích jako o stoce. Premiér nazývá vyšetřování svých kauz politickým spiknutím a naznačuje, že zdejší justice musí být tím pádem zkorumpovaná.

Nynější výpovědi bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy a ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka v médiích i před senátním podvýborem pro justici jsou ale přece jen jiného kalibru než paušální házení špíny.

A je velmi důležité, že si udajný nátlak prezidenta a jeho kancléře na to, jak mají soudy rozhodovat v konkrétních kauzách, nenechali - byť se zpožděním - oba soudci pro sebe.

Nedovedu si představit, že by si kdy předseda soudu troufl zasáhnout do rozhodnutí kolegů. To je zcela absurdní, říká exministryně Válková

• Upravit
• Smazat

Snaží se prezident a jeho lidé ovlivňovat justici? Od minulého týdne se ze všech stran probírají schůzky Miloše Zemana s vysoce postavenými zástupci naší justice.  

Prezident odbyl celou věc v televizi Barrandov poznámkou, že si s tehdejším předsedou Nejvyššího správního soudu jen vzájemně vyměňovali názory.

Jako by to, že Vojtěch Baxa přišel Miloši Zemanovi vysvětlit, co čeká následníka na post předsedy Nejvyššího soudu a z jakého okruhu uchazečů by proto měl být, bylo naprosto totéž jako skutečnost, že prezident po Baxovi údajně chtěl, aby zařídil, aby soudy v kauzách, na kterých má zájem, vynášely rozsudky podle jeho pokynů.

Soudci Baxa a Šimíček, podle jehož výpovědi na něj měl v jiné věci tlačit hradní kancléř Mynář, se ovlivnit nedali. A to ani když měl za to prezident údajně Baxovi nepřímo nabízet místo předsedy Ústavního soudu. Pokud by se to prokázalo, řekl ve čtvrtek ve sněmovně ministr spravedlnosti Kněžínek, byl by to „trestný čin minimálně ve stádiu přípravy nebo i pokusu“.

Lída Rakušanová|foto: Vendula Kosíková

Dodejme, že se to nejspíš neprokáže. Předseda Baxa a prezident Zeman spolu mluvili mezi čtyřma očima. Bude to výpověď proti výpovědi. Přesto, nebo spíš právě proto, je ale verš římského básníka Ovidia dnes aktuálnější než kdykoli dřív. Ten verš zní: „Začátkům snaž se čelit. Je pozdě se po léku shánět, jestliže odkladem dlouhým mohlo již zesílit zlo.“