Lída Rakušanová: Inspirace pražským jarem?

21. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Srpen 1968 poblíž Československého rozhlasu

Přes sedmdesát akcí, od těch vzpomínkových u pomníků obětí komunismu přes pochody za svobodu až po koncerty a happeningy, se dnes, dvaapadesát let po invazi vojsk Varšavského paktu do Československa, bude konat po celé České republice pod záštitou Milionu chvilek pro demokracii, pozoruhodně úspěšné sítě dobrovolníků, kterým, jak říkají, „není jedno, v jaké zemi žijeme“.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

A i kdyby se dnes na přihlášených akcích shromáždili ve jménu demokracie jen dva nebo tři – znalci bible prominou tuhle parafrázi –, je občanská společnost „uprostřed nich“. Jako zřetelný důkaz, že se jí po listopadu 1989 podařilo nejen vzkřísit, ale přes všechny peripetie posledních třiceti let i rozvíjet a upevňovat.

Čtěte také

Jistě: lidé, kteří se na všech těch dnešních mítincích za svobodu sejdou, tam přijdou hlavně proto, že nejsou spokojeni s tím, jak to vypadá v této zemi dnes. Že si tady oligarchové rozparcelovali nejen média, přes která ovlivňují veřejné mínění, ale že jeden z nich nepokrytě usiluje i o privatizaci státu. A že přitom své skalní voliče úspěšně uplácí z veřejných peněz bez ohledu na skutečné priority této země. 

Zároveň však svědčí akce Milionu chvilek pro demokracii také o tom, že po více než půl století začíná cosi jako rehabilitace pražského jara převažovat i ve společnosti.

Zatímco se po listopadu mezi lidem tradovalo, že celý ten slavný osmašedesátý byl jen exhibicí reformních komunistů, kteří nedohlédli důsledky svých činů a národ si to pak za ně musel „odžít“ dvacetiletím neostalinistické „normalizace“, je současná iniciativa občanské společnosti znamením, že veřejnost chápe, jak inspirativní je i pro dnešek onen půlrok, který okupaci předcházel.

První velká vlna privatizace

Čtěte také

Reformní komunisté tenkrát odbrzdili tramvaj a ta se nezadržitelně řítila ke svobodě a k plnokrevné demokracii. „Socialismus s lidskou tváří“ byl spíš krytím vůči Moskvě než programem, který by lidé chtěli podporovat. Noviny psaly o korupci v nevyšších patrech moci a stály se na ně fronty.

Političtí vězni žádali rehabilitaci všech muklů a nikoli jen komunistů, sešrotovaných v 50. letech stalinskými mlýny. Pod názvem Klub angažovaných nestraníků se formovalo demokratické občanské fórum a lidé se do něj hlásili po stovkách.

Začátkem května 1968 žádaly na Staroměstském náměstí čtyři tisícovky studentů založení opoziční politické strany a rovnoprávné vztahy se Sovětským svazem. A když se 21. srpna 1968 valily přes hranice sovětské tanky, zdvihla se mezi lidmi taková vlna solidarity, že se k ní s prohlášením loajality přidala i pražská galerka.

Lída Rakušanová

O to větší bylo zklamání, když Alexander Dubček a spol. podepsali v Moskvě bezpodmínečnou kapitulaci. To, co následovalo, pojmenoval Petr Pithart „první velkou vlnou privatizace“. Lidé privatizovali své životy, stáhli se do soukromí, rezignovali na veřejné aktivity. Zvykli si spoléhat se na styky a známosti místo na vlastní schopnosti. A tento postoj převažoval i po listopadu 1989 a přežívá doposud.

Naštěstí jsou ale dnešní vzpomínkové akce na 21. srpen 1968 organizované občanskou společností signálem, že to tak nemusí být navěky.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Spustit audio