Libor Dvořák: Žirinovského výpad na jih

29. březen 2014

Ta kniha vyšla v roce 1993 a jmenovala se příznačně Poslední výpad na jih. Přestože byla vysloveně hrozná, připadala mi tak zajímavá, že jsem si ji, původně pro sebe a své přátele, zabývající se postsovětským světem, přeložil.

Náhoda, a možná v tom byl jakýsi hlas nebes, vedla k tomu, že se mi tento text z počítače vytratil. Po nejnovějších výrocích Vladimira Volfoviče, který se o dnešní Ukrajinu chtěl dělit s Polskem, jsem se ale rozhodl k více než dvě desetiletí starému textu vrátit. Dovolte jeden obsáhlý citát, sdělující vše:

„Lidé se severním směrem vždy vydávali tehdy, když jich na jihu bylo moc. My Rusové bychom se ale dnes, ač nás k tomu nikdo nenutí, mohli sami zatlačit do neobyvatelných oblastí a zahubit tak svůj národ nadobro. Proto se myšlenka nezbytnosti takovéhoto posledního výpadu na jih, posledního proto, že to zřejmě bude i poslední dělení světa, rodí z celého dosavadního historického vývoje. Vyřeší to veškeré problémy a my konečně dojdeme klidu.

Rusko tak získá jakousi čtyřpólovou platformu. Na severu se opřeme o Severní ledový oceán, na východě o oceán Tichý, na západě skrze Černé, Středozemní a Baltské moře o atlantický prostor a konečně na jihu se budeme moci opřít o oceán Indický – jedině tak získáme mírumilovné sousedy… Svou bezpečnost tak zajistíme jednou provždy…“ Tolik Vladimír Žirinovskij, který se dále (dle svého názoru zřejmě poeticky) domnívá, že „klid na světě nenastane dřív, než prach z holínky ruského vojáka neopláchnou vody Indického oceánu“. A tak dále, a tak podobně.

Tyto Žirinovského z našeho pohledu paranoidní názory bychom samozřejmě mohli označit za blábol a pustit je z hlavy. Problém je v tom, že takto uvažuje hodně Rusů a že tento způsob myšlení Putinův stát dále kultivuje, místo aby ho potlačoval. Na to, že takto si v moderním světě počínat nelze, ale Rusové zřejmě musejí přijít sami. Čím dřív to dokáží, tím lépe pro nás ostatní – a samozřejmě a možná především pro ně.

autor: ldo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.