Libor Dvořák: Zelenskyj neskončí. Ani nemůže

22. květen 2024

Za normálních okolností by se na Ukrajině letos na jaře konaly prezidentské volby. Volodymyra Zelenského tak čekalo důležité rozhodnutí – zda uspořádat válečné volby, které jsou téměř nemyslitelné a ze zákona nemožné, nebo setrvat ve funkci bez nich. V tuto chvíli platí to druhé: Zelenského pětiletý mandát hlavy státu totiž v pondělí vypršel.

Současný ukrajinský prezident to má opravdu těžké: když před pěti lety po úspěšných volbách do nejvyššího úřadu v zemi nastupoval, měl jistá naprosto jasná předsevzetí. Říkal tehdy, že pokud do těch pěti let skončí válka (tenkrát zuřící jen v Donbasu), na další období kandidovat nebude, nu a pokud ano, je odhodlán v úřadu setrvat.

Čtěte také

Mezitím ovšem vypukla mezi jeho zemí a Ruskem válka takříkajíc totální, takže mu nezbývá nic jiného než se svého slibu držet. Ještě před rokem uvažoval o tom, že volby by se za finanční podpory a s pozorovatelskou asistencí Západu uspořádat daly – i když ústava země něco takového v podmínkách válečného stavu neumožňuje.

Je ale zřejmé, proč Zelenskyj takovouto potřebu cítil – je si vědom nutnosti silného prezidentského mandátu i ve třetím, a možná právě v už třetím roce války.

Národní vůdce

K volbě nakonec z nejrůznějších důvodů nedošlo – a je třeba si uvědomit, že se tak stalo v atmosféře, kdy Zelenského obliba skoro katastrofálně poklesla.

Čtěte také

Zatímco po únorovém vpádu Ruska na Ukrajinu v roce 2022 Zelenskému bezmezně věřilo 9 z 10 Ukrajinců, dnes se jeho volební preference pohybují mezi 16 a 19 procenty. A důvodů tohoto propadu je celá řada.

Kromě již zmíněného poklesu popularity, který by nakonec možná zabránil tomu, aby byl zvolen znovu, je tu samozřejmě problém příslovečného přepřahání koní těsně před brodem, ale samozřejmě i již zmíněný fakt, že současný ukrajinský zákon jakékoli volby v podmínkách válečného stavu jednoduše neumožňuje. Že se to Zelenskému, pokud chce dál být prezidentem, docela hodí do krámu, je jiná věc.

Libor Dvořák

V žádném případě bychom ovšem neměli zapomínat na to, že nejen prezidentem, ale hned na počátku války se doslova národním vůdcem stal vlastním přičiněním, a pokud si někdo může k dobru připsat dosavadní ukrajinské odolávání ruské agresi, je to především on – ať už se kolem něj momentálně děje cokoli.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio