Libor Dvořák: Tymošenková zůstává ve vězení

Opoziční předák za Tymošenkové stranu Baťkivščyna Arsenij Jaceňjuk rovnou ze sněmovny vzkázal ukrajinskému prezidentovi, že když už prostřednictvím svých lidí sabotuje zákon, který by paní Tymošenkové umožnil vycestovat na léčení do Německa, mohl by jí tedy alespoň udělit milost. Dnešní vývoj v Kyjevě v každém případě naznačuje, že „kauza Ukrajina“ bude na evropské půdě možná i na několik let odložena.

Zkusme se teď ale na celou situaci podívat střízlivě a bez kyjevských parlamentních emocí. Racionální analýzou totiž dospějeme k závěru, že Evropa Ukrajině vlastně už podruhé za necelé desetiletí podráží nohy, a to paradoxně v procesu, který má oběma stranám přinést sblížení. Poprvé se tak stalo těsně po „oranžové revoluci“ na přelomu let 2004-2005, zrozené ze zfalšovaných prezidentských voleb: tehdy Evropa sice opozici, zosobňované Viktorem Juščenkem a Julií Tymošenkovou, poskytla know-how, jak uspět v pouliční konfrontaci s režimem Leonida Kučmy a jak v této konfrontaci zvítězit, ale pak Ukrajinu nechala hlavně ekonomicky na holičkách. Výsledkem bylo, že Viktor Juščenko jako politická figura prakticky zemřel a Julie Tymošenková v prezidentských volbách roku 2010 sice o málo, ale přece jen prohrála souboj s Viktorem Janukovyčem.

Dnes se situace opakuje a značnou část viny opět nese EU: Tlakem na bezpodmínečné osvobození Tymošenkové vytvořila podmínky, jimž Ukrajina, brutálně tlačená Putinovou Moskvou, jednoduše nemůže vyhovět. Jak říkají četní východní i západní političtí analytici, v Bruselu i leckde jinde už si evropští matadoři „okusují nehty“, protože hlavně v posledním čtvrtroce horovali pro „tymošenkovskou“ podmínku asociačního podpisu tak horlivě, že od ní teď sami nemohou ustoupit. Důvodem dnešního kyjevského parlamentního verdiktu tedy není jen Janukovyčova „promoskevská orientace“, o níž se ostatně dá s úspěchem pochybovat, protože ukrajinský prezident se nesporně stal obětí Putinova diktátu, ale i neschopnost evropského Západu porozumět tomu, jak funguje v podstatě celý postsovětský prostor. Z českého pohledu mohu konstatovat jediné: buďme rádi, že ve srovnání s Ukrajinou jsme od Moskvy o 1000 km dál. A již v Unii.