Libor Dvořák: Situace kolem největší evropské jaderné elektrárny začíná být kritická
Zdánlivě celé dění kolem elektrárny nedává smysl, a nejde jen o zmíněná mezinárodní pravidla. Četní odborníci na jadernou energii včetně naší Dany Drábové se snaží veřejné mínění uklidnit a opakovaně tvrdí, že pokud se nebude jednat o cílený útok na konkrétní blok, měly by schránky jednotlivých reaktorů i poměrně hustou nemířenou palbu vydržet. Jak ale připouští třeba i paní Drábová, na břehu Dněpru je „zaděláno na průšvih“.
Z ostřelování elektrárny se přitom od samého začátku navzájem viní obě strany, i když je otázkou, jaký by z toho jak na jedné straně Rusové, tak na druhé Ukrajinci měli užitek.
Čtěte také
Zcela nepochopitelné by to bylo právě u Ukrajinců, kteří by případnou dělostřeleckou či dokonce raketovou palbou nejen ohrožovali nejdůležitější energetický komplex v zemi, ale zároveň by svou vlast vystavovali nebezpečí další jaderné katastrofy, která by při kapacitě elektrárny mohla být daleko horší než ta černobylská z dubna 1986.
Pravdou na druhé straně ovšem je, že Ukrajinci už připustili útoky dronů přímo na území elektrárny – ty však údajně mířily hlavně na živou sílu nepřítele a úzkostlivě se snažily zasahovat cíle daleko od jednotlivých energobloků.
Ne anektovat, ale zničit
Zvláštní je ale i ruská logika, pokud za palbou (což je pravděpodobnější) opravdu stojí Rusové: ti totiž nejenže mají elektrárnu pevně v rukou, ale podle řady vojenských odborníků za tímto jaderným štítem ukrývají své vojenské jednotky údajně tvořící ruskou zálohu pro případ, že by se Ukrajinci v regionu pokusili o ofenzívu.
Podle některých zpráv ruská strana navíc elektrárnu zaminovala a mohla by ji kdykoli odpálit – což by bylo přesně v duchu taktiky spálené země, kterou Rusko důsledně uplatňuje v celé této válce. To se ostatně přesně kryje s výrokem Leonida Něvzlina, někdejšího vrcholného manažera kdysi největší ruské těžařské společnosti Jukos a spolupracovníka Michaila Chodorkovského. Něvzlin soudí, že Putin nechce Ukrajinu anektovat, ale zničit.
Toto vše se děje v situaci, kdy Volodymyr Zelenskyj celkem pochopitelně volá po mezinárodním embargu na dodávky ruského jaderného paliva i celých technologií, ale také odmítá jakékoli jednání s Ruskem, dokud nebude ochotno Ukrajině vrátit všechna anektovaná území včetně těch z roku 2014.
Na to mu ruský exprezident Medveděv počátkem tohoto týdne odpověděl: Mír je možný, ale jedině za našich podmínek. Takže v dané chvíli to na potlačení záporožského napětí opravdu nevypadá.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Filozof Petříček: V Rusku už není s čím lež srovnávat. Jde o nemožnost rozpoznat jakoukoliv pravdu
Ruská agrese vůči Ukrajině nekončí. Putin navíc používá geopolitické strategie, aby Ukrajinu zcela rozložil. Má smysl Ukrajině pomáhat? A co se dá říct o Putinových vizích?
-
Ukrajina přebírá iniciativu. Rusové jsou nuceni zásadně měnit své plány, uvádí generál Macko
Daří se ukrajinským silám vojenská ofenziva na jihu země? Jaká je situace v regionech okupovaných ruskými silami a jaké postoje k válce převládají mezi Ukrajinci?
-
Ondřej Soukup: Jak mají ruská média informovat o pozitivních dopadech války
Když ve čtyři ráno 24. února ruské rakety začaly dopadat na ukrajinská města, pro většinu obyvatel Evropy to byl šok. Překvapivě i pro kremelské propagandisty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
