Libor Dvořák: Porošenko ve Varšavě

Oba prezidenti mluvili o americké pomoci při reformě ukrajinské armády a policie, o konkrétním výcviku příslušníků ukrajinských ozbrojených složek, ale také o rekonstrukci celé ukrajinské ekonomiky a snížení závislosti Ukrajiny na ruských energetických surovinách. Petro Porošenko Baracku Obamovi předal teze ukrajinských představ o západní pomoci jeho zemi, ale konkrétní projekty jsou docela jistě teprve v zárodku.

Logickým pokračováním americko-ukrajinských rozhovorů byl dnešní velmi emocionální Obamův projev u příležitosti čtvrtstoletého výročí prvních polských alespoň zčásti svobodných voleb. Mimo jiné tu prohlásil: „Ruská agrese nám připomněla, že svobodu a demokracii nemůžeme brát jako samozřejmost.“

Zopakoval také americký závazek, že „článek 5 washingtonské smlouvy je jasný a že útok na jednoho člena NATO je útokem na všechny členy aliance“, což byla slova adresovaná nejen Polákům, ale kupříkladu i Pobalťanům a Rumunům. Ukrajina z těchto slov měla zřejmě vyrozumět, že vojensky se aliance v její krizi přímo angažovat nebude, ale že připravenost armád NATO v blízkosti ruských hranic se rozhodně zvýší.

Čtěte také

Poselství z Varšavy pro Moskvu je jednoznačné: přestože dosavadní sankce euroamerického světa proti Rusku zatím nejsou nijak citelné, Západ si u vědomí nebezpečí, jakým je tak chladně demonstrovaná územní rozpínavost Ruska, počíná sice rozvážně, ale v každém případě jednotně.

Už dnes je málo pravděpodobné, že Američané a Evropané se tentokrát zachovají stejně jako při ruské agresi do Gruzie, tedy že „chvilku porámusí a pak se s novým stavem věcí smíří“. Není na tom nic divného, protože Ukrajina je Evropě mnohem blíž než Gruzie a třeba i jen hypotetické nebezpečí je proto daleko větší. A to se špičkoví státníci během dneška stěhují do Bruselu – na zasedání skupiny nejrozvinutějších zemí světa, která se opět jmenuje G7, protože Rusko v ní prozatím není a zřejmě hned tak nebude.