Veronika Lefrancois: Sport, migrace a italská pravice

Mezi italskými atletkami, které stanuly na nejvyšším stupni vítězů, byla také Larissa Iapichinová, mistryně Evropy ve skoku do dálky. Její vítězství, stejně jako úspěchy dalších italských atletů tmavé pleti, oživily na Apeninském poloostrově debatu o rase a o tom, co znamená být Italem.

Rasistické komentáře

K této diskusi značně přispěl bývalý armádní generál Roberto Vannacci, který se v posledních letech stal jednou z nejvýznamnějších postav italské krajní pravice. Jeho strana Futuro Nazionale neboli Národní budoucnost dnes představuje jednu z nejradikálnějších sil italské politické scény a řadí se ještě více napravo než Bratři Itálie premiérky Giorgie Meloniové.

Čtěte také

Ivan Štern: Meloniová zakopla o úhelný kámen – o preferenční hlasy voličů

Vannacci na sebe výrazně upozornil, když v roce 2023 publikoval knihu Svět naruby, ve které vyjadřoval své kontroverzní názory na témata, jako jsou homosexualita, imigrace, feminismus nebo environmentalismus.

V knize se objevily i komentáře o italské volejbalistce Paole Egonu, narozené v Itálii nigerijským rodičům. Podle Vannacciho tato sportovkyně sice má italské občanství, její fyzické rysy však údajně „neodpovídají vzhledu většiny Italů“.

Jeho slova rozpoutala na sociálních sítích vlnu slovních útoků proti atletům černé pleti. Avšak poté, co se právě tito sportovci zasloužili o italský úspěch na mistrovství Evropy, si někteří komentátoři na sítích povšimli, že se Roberto Vannacci ve svých rasistických komentářích poněkud odmlčel.

„Středomořský patriarchát“

Naproti tomu Giorgia Meloniová blahopřála atletům, kteří podle ní ztělesňují Itálii, která umí vyhrávat. Její nadšená reakce tak ostře kontrastovala s rasistickými postoji krajně pravicových politiků, jako je Vannacci, a zároveň zdůraznila rivalitu mezi oběma politiky.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Itálie – země, kde Big Mac ještě nevyhrál

Vannacciho strana Národní budoucnost se vzhledem k Bratřím Itálie vyznačuje ještě radikálnějšími pozicemi: například doporučuje návrat k modelu společnosti, který nazývá „středomořský patriarchát“. Jeho cílem má být „vychovávat silné muže, muže schopné ovládat emoce a vášně a chránit ženy“.

Kromě toho Vannacciho politický program prosazuje ještě tvrdší postoj k migraci. Používá přitom pojem „remigrace“, který jde výrazně dál než běžná politika deportací nelegálních migrantů. Podle Vannacciho by se mohl týkat i migrantů s legálním pobytem, a dokonce i jejich potomků.

Podpora roste

Podpora strany Národní budoucnost v posledních měsících roste a podle aktuálních průzkumů se pohybuje kolem sedmi procent. Začíná tak představovat komplikaci pro Giorgiu Meloniovou, která bude v příštím roce usilovat o nové vítězství v parlamentních volbách. Nová radikální pravice tak vytváří tlak na Meloniovou, aby v migrační otázce neztratila své voliče.

Čtěte také

Viktor Daněk: Nepravděpodobné protimigrační spojenectví Meloniové a Frederiksenové

I z toho důvodu dnes pozorujeme přitvrzení postojů její vlády vůči migraci. To se projevilo například nedávno, kdy Itálie v reakci na krizi v Ceutě dočasně zavedla kontroverzní kontroly na hranicích pro cestující ze Španělska.

Debata, která začala komentáři o sportovcích, ve skutečnosti odkazuje k širší politické otázce: kdo smí definovat, co znamená být Italem, a která vize italské pravice dokáže ve volbách příští rok oslovit více voličů.

Autorka je publicistka