Libor Dvořák: Penzijní reforma v Rusku

Základním bodem ruské penzijní reformy je krácení spořící části důchodu. Ta by měla být v průběhu již probíhajících změn krácena na pouhá 2 %. Během letošního roku se ale každý zaměstnaný Rus musí rozhodnout, pro co se rozhodne – zda pro dosavadní 6 % úpravu či pro penzijní spoření v nestátních fondech – a sepsat příslušné prohlášení.

Už na sklonku loňského léta se vědělo, že Medveděvův kabinet si bude letos muset vybrat ze dvou variant reformy, jež navrhuje vedení rezortů na tomto poli klíčových – ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí. Prvně jmenovaný úřad přitom prozatím trvá na „měkčí“ variantě reformy. Jeho pracovníci považují za nutné, pozdější odchod do důchodu stimulovat a za každý další odpracovaný rok připsat dotyčnému šestiprocentní zvýšení penze. Zcela nezbytné ale podle nich bude zvýšit minimální počet odpracovaných let z dnešních pěti na nejméně deset.

„Tvrdší“ varianta ruské důchodové reformy je kupodivu dílem ministerstva práce a sociálních věcí. Tam se uvažuje o zavedení dodatečné daně pro podniky se zdravotně závaznými provozy. Zdravotní pojištění, které tyto podniky za své zaměstnance zatím platí (30 %), by se mělo zvýšit o dalších 6-9 %.

Ruská důchodová reforma je pro všechny zúčastněné o to citlivější, že by mohla otřást základní mantrou, k níž se dnes a denně uchyluje Vladimir Vladimirovič Putin: ta mantra se jmenuje „stabilita“. Ruský prezident je si velmi dobře vědom, že hlavním garantem jeho téměř neomezené moci v největší zemi světa je sociální smír. Za třináct let své vlády už byl nucen některá mezi lidmi nepopulární zavést. Patří sem kupříkladu rušení plošných sociálních výhod a jejich monetarizace v minulém desetiletí či pokus zavést dodatečnou daň z automobilů s pravostranným řízením na ruském Dálném východě, kde jezdí auta převážně japonské provenience. Případné nové sociální otřesy by pro Putina a celou jeho vládnoucí garnituru mohly mít následky opravdu nedozírné.