Libor Dvořák: Osudy Lavrentije Beriji

Tehdejší člen prezidia UV KSSS, maršál Sovětského svazu, vicepremiér a ministr vnitra v té době, tedy pouhého čtvrt roku po tyranově smrti, stál na samém vrcholku pyramidy. Přestože šlo o osud jednoho jediného člověka, vše, co následovalo po tomto datu, nás opravňuje k přesvědčení, že šlo o klasický státní převrat.

Hodnocení jeho podílu na sovětských komunistických zločinech let 20.–50. se během oněch šedesáti let, kdy byl Berija pro většinu Rusů i zbytek světa nejkrvavějším Stalinovým katanem, značně proměňují.

Pro sovětské období byl mimořádně výhodným obětním beránkem, na jehož intrikánství a zhoubný vliv na samotného vůdce se sváděla veškerá odpovědnost za masový smrtící teror proti vlastnímu obyvatelstvu. Údajně příliš důvěřivý, vcelku však pozitivní Stalin, byl tak zejména v brežněvském období zbavován většiny svých vin. Vytvářela se představa, že tento svrchovaně nedůvěřivý muž naopak bezvýhradně věřil dvěma padouchům, konkrétně Berijovi a Ribbentropovi, což zemi přineslo následky vskutku nedozírné.

Na počátku Gorbačovovy perestrojky byl v módě jiný výklad, podle nějž Chruščov, Malenkov a Žukov, riskující vlastní životy, zbavili zemi netvora, který by jinak v zemi nastolil fašistický režim a zahnal ji do jaderné války s USA. Dnes ovšem četní ruští badatelé, vycházející z dokumentů odtajněných po pádu Sovětského svazu, tvrdí, že Berija přes svou nezpochybnitelnou odpovědnost za masové represe nebyl o nic horší ani lepší než ostatní členové tehdejšího komunistického vedení – včetně „otce destalinizace Chruščova“ – a že se dokonce mohl stát sovětským Teng Siao-pchingem, který by Sovětský svaz reformoval daleko důkladněji než Chruščov sám. S takovýmto hodnocením přitom obvykle souhlasí si stalinisté, jen s tím rozdílem, že Berijovi jeho pokusy o reformy kladou za vinu…

Ať tak či onak, Berijovy ruce trvale zůstávají potřísněny krví milionů naprosto nevinných sovětských občanů. Pro dnešní ruské politické špičky by se jeho osud mohl stát dějinným mementem, připomínajícím, jak vrtkavý může být osud politiků největší země světa – včetně těch, jejichž moc se zdá neotřesitelná.