Libor Dvořák: Není roura jako roura

Ukrajinský ministr zahraničí Konstantin Griščenko při své nedávné cestě do Londýna poskytl interview ukrajinskému vysílání BBC. Během tohoto rozhlasového rozhovoru řekl hned na úvod, že „z dlouhodobého hlediska je v rusko-ukrajinských vztazích třeba zformulovat trvalé zájmy Ukrajiny, což je především doprava co největšího objemu ruského zemního plynu ukrajinským tranzitním potrubním systémem“. Griščenko k tomu dodal, že na současné často krizové situaci se podepsala předchozí ukrajinská vládnoucí garnitura v čele s Viktorem Juščenkem a Julií Tymošenkovou.

Ti se údajně nejen zasloužili o nejnevýhodnější dvoustranné smlouvy o dodávkách plynu s Ruskem za celou dobu existence nezávislé Ukrajiny, ale navíc snížili důvěryhodnost své země jako tranzitního partnera až někam k nule. Nejakutnější problém s cenami plynu už byl vyřešen a Ukrajina dosáhla pro příští desetileté období tolik potřebné slevy. Za plyn Rusku totiž až donedávna platila podstatně víc než takoví odběratelé jako třeba Německo či Itálie.

Teď tedy jde hlavně o maximální využití a tudíž i ekonomickou výtěžnost ukrajinské tranzitní sítě. Na Ukrajině se nikdo netají tím, že zisky z provozování tamních plynovodů jsou víc než podstatnou položkou státních příjmů. Proto ukrajinští politici i energetičtí odborníci Rusko vytrvale přesvědčují, že plánovaný plynovod Jižní proud je nadbytečný a že pro přepravu plynu z oblasti Kaspického moře a ze středoasijských nalezišť do Evropy po příslušné renovaci plně postačí ukrajinské tranzitní kapacity. Jak doslova řekl Konstantin Griščenko v Londýně, „doufáme, že se nám to nakonec povede a Rusko Jižní proud budovat nebude“.

Jak ovšem v závěru minulého týdne ukázala cesta ruského prezidenta Dmitrije Medveděva do Ázerbájdžánu, Rusko to vidí jinak. Medveděv při setkání se svým tamějším protějškem Ilhamem Alijevem naopak prohlásil, že Rusko hodlá ve srovnání s rokem 2009 už napřesrok své odběry ázerbájdžánského plynu zečtyřnásobit – z 500 milionů krychlových metrů na celé dvě miliardy. První ruské komentáře k tomuto Medveděvovu prohlášení byly zcela logické: Rusko tak skoupí prakticky veškerý plyn, který by měl už za pár let proudit plynovodem Nabucco. Alijev v odpovědi na ruské návrhy prohlásil, že ázerbájdžánské zásoby zemního plynu se odhadují na 2-5 trilionů kubíků a že této suroviny tedy bude dost pro všechny. Poněkud nejasně také konstatoval, že „pokud bude politizace celého tohoto problému minimalizována, bude možné vyhovět zájmům všech zúčastněných stran“. Ruské tažení proti Nabuccu tím však rozhodně nezastavil.

Závěr je celkem jasný: Strategický význam takových energetických surovin jako je ropa a zemní plyn či jejich dopravních cest je stále vyšší, a ti, kdož něco podobného mají k dispozici, budou vždy hájit hlavně vlastní zájmy, v případě Ruska a Ukrajiny často dokonale protichůdné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.