Libor Dvořák: Komunisté mohou být spokojeni -

Exprezident a předseda moldavských komunistů Vladimír Voronin k tomu doslova řekl: „Pro ústavní změny kolem prezidentských voleb jsme od začátku byli. Naší iniciativě se dostalo pozitivního hodnocení u Ústavního soudu země a mohlo se tedy o ní hlasovat v parlamentu. K tomu by ale bývalo bylo zapotřebí politického konsensu. Aliance pro evropskou integraci však místo toho vymyslela referendum, jímž jako rohlíkem hodlala opít celou společnost. My jsme vždy byli a doposud jsme proti referendu. Děkujeme proto voličům, kteří se s naším názorem ztotožnili a všelidové hlasování bojkotovali.“ Konec citátu.

Pro pořádek dodejme, že komunisté navrhli tříkolovou parlamentní volbu, v níž by nový prezident v prvním kole potřeboval ke zvolení 61 hlasů ze 101, ve druhém kole 57 a v případném třetím už pouhých 52 procent hlasů, tedy těsně nadpoloviční většinu.

Prezident se v Moldavsku přímo volil do roku 2000, pak přišla změna a od té doby o hlavě státu rozhoduje nejvyšší zákonodárný orgán země. Nová vládnoucí Aliance pro evropskou integraci s návrhem na obnovu přímé volby prezidenta přišla po loňských dubnových parlamentních volbách v Moldavsku. Tehdy sjednocená pravice komunisty sice porazila, ale až po velkých lidových bouřích především v Kišiněvě a po přepočítání hlasů. Toto vítězství ovšem na zvolení třípětinovou většinou v parlamentu nestačilo – proto ta snaha rozhodovat o hlavě státu jinde než v poslanecké sněmovně. Ostatně parlamentní volby se loni 29. července musely opakovat. Výsledek byl ovšem znovu týž – komunisté jako jednotlivá strana zvítězili, ale k moci se proti již zmiňované Alianci neprosadili. Jejich obstrukce kolem prezidentských voleb jsou proto pochopitelné.

Politické klima ve statisticky nejchudší zemi Evropy je tedy dál poznamenáno fatálním rozdělením společnosti: Nacionalisticky orientovaný předseda sněmovny Mihai Ghimpu vyhovuje té části moldavské společnosti, která už od rozpadu Sovětského svazu toužebně pošilhává po Rumunsku a zřejmě by neměla nic proti tomu, kdyby se země stala součástí tohoto členského státu Evropské unie. Druhá, tradicionalistická část obyvatelstva, žijícího většinou ve vesnickém prostředí, stále nemůže zapomenout na sice minimální, ale přece jen jistoty, které přinášelo sovětské područí. Tomuto trendu ostatně napomohlo i zavedení latinky, v níž dnes vycházejí všechny moldavsky psané noviny. Místní intelektuálové to sice svého času považovali za národní vítězství, ale v praktické poloze to znamenalo, že méně vzdělaná část populace, která ovládá jen azbuku, v níž se moldavština psala za sovětských časů, moldavské noviny včetně pravicově a středopravicově orientovaných listů přestala číst.

Boj o způsob obsazování prezidentského úřadu v Moldavsku tedy touto nedělí v žádném případě neskončil.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.