Libor Dvořák: Energetická závislost Evropy a Turecký proud

9. leden 2020

Ruský prezident Vladimir Putin a jeho turecký hostitel Recep Tayyip Erdogan v Istanbulu slavnostně zahájili provoz plynovodu Turecký proud.

Je to již třetí plynové potrubí, spojující Turecko s Ruskem, a bude zásobovat nejen rozvinutou evropskou část Turecka, ale později i jižní a jihovýchodní Evropu.

Čtěte také

Atmosféra slavnostního aktu byla orientálně okázalá, ale zahájení provozu se v řadě ohledů dá označit za spíše formální. I když řadě ruských televizních diváků se mohlo zdát, že plynovod už je v plném provozu, není tomu tak: z dvou větví plynovodu je zatím plně funkční jen ta, která zásobuje turecké odběratele.

Druhá, kterou by plyn měl proudit na rozhodující trh ruského státního koncernu Gazprom, tedy do zemí EU, zatím nemá stejně velkoryse koncipované pokračování přes Bulharsko dál do Evropy a dá se tedy očekávat, že nejméně rok či půldruhého jí bude procházet podstatně méně plynu, než by podle projektu již hotové potrubí mohlo pojmout.

Při slavnostním ceremoniálu byl proto viditelně spokojenější turecký prezident Erdogan. Ten totiž získal, co chtěl: zbrusu novou rouru, která bude západní část jeho země důležitou surovinou zásobovat po dnu Černého moře přímo z Ruska – bez tranzitních zemí, tranzitních cel a tranzitních rizik, navíc s velmi příjemnou slevou.

Další oslabení Ukrajiny

Vladimir Putin musel v Istanbulu hlavně zachovat dekorum – plynová geopolitická hra mu totiž zatím nevychází. Poté, co Rusko muselo po evropských námitkách upustit od projektu Jižní proud a nahradit ho právě tím Tureckým, měl Putin v plánu do konce roku 2019 mít v chodu jak obě potrubí Nord Streamu, tak i právě oficiálně otevřený Turkstream, který ovšem prozatím končí na turecko-bulharské hranici.

Čtěte také

Hlavní cíl celého grandiózního projektu je přitom podle ekonomického experta rozhlasové stanice DW Andreje Gurkova jasný: obejít ze severu i z jihu nepokornou Ukrajinu a její tranzitní síť z přepravy ruského plynu do Evropy zcela vyřadit. Na plné kapacitě je tak jedině už několik let fungující Severní proud 1 a Gazprom se prozatím bez sice zastaralé, ale fungující ukrajinské tranzitní sítě neobejde.

Jak ale soudí komentátor německého listu FAZ Reinhard Veser, ztráta této jediné páky vlivu Kyjeva na agresora, který okupoval část ukrajinského území, je jen otázkou času: Moskva přece už nejednou demonstrovala, že se necítí povinna dostát smlouvám se zeměmi slabšími, než je samo Rusko.

Jak tedy uzavírá vážený německý kolega, Spolková republika tak neodvolatelně ponese vinu na dalším oslabení Ukrajiny, protože bez její politické podpory by Rusko dvojitý Severní proud nikdy nemohlo vybudovat.

Libor Dvořák, novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny

To ovšem platí o celé Evropě, odebírající (a lhostejno, jakou rourou) ruský zemní plyn, který je samozřejmě cenově výhodný, ale o němž zároveň platí to, co vytrvale opakují Američané – že Evropa se tak sama odsuzuje k přílišné energetické závislosti na zemi, jejíž mocenské záměry jsou nevyzpytatelné a v uvážlivých politicích budí oprávněné obavy. Nebo by přinejmenším budit měly.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio